Multitasking mama

Jak výstižný výraz. Wikipedie hlásí: " označuje v informatice schopnost operačního systému provádět (přinejmenším zdánlivě) několik procesů současně. Jádro operačního systému velmi rychle střídá na procesoru běžící procesy (tzv. změna kontextu), takže uživatel počítače má dojem, že běží současně. Dnešní operační systémy jsou typicky víceúlohové – sem patří např. Microsoft Windows, Linux i Mac OS X. Naopak DOS je příkladem jednoúlohového systému, na kterém vždy běží pouze jediný program a teprve po jeho ukončení je možné spustit jiný."


Multitasking dnes musí ovládat snad každá matka ( a nejen ta). Po prvním porodu jsem musela značně upgradovat schopnosti svého operačního systému. Například dnes jsem od rána zpracovávala několik procesů současně. Taková ta klasika. Jedno dítě se vzbudí v pět, já chci spát. Zvoní budík, vykopat manžela z postele, aby zase neusnul a nezaspal. Udělat mlíko, neusnout taky. Kontrola času. Druhé dítě nechce do školky. Odmítá vstát. V deset bych měla být na zahájení našeho festivalu o rodičovství. Dcerka se budí po deváté. Je jasné, že nestíháme, ruším balení. Volá náš stavitel a řešíme věci kolem bytu. Zjistil, že dětský pokoj, který nejspíš právě malujou na dohodnutou žlutou barvu, bude v jiné místnosti. Směju se, u toho přebaluju pokakaného prcka. Za chvíli dorazí úlevná sms, že to stihl tak tak a vše je v pořádku. Volám do toho s mamkou. Řešíme, faktury, známé, zdraví rodiny... Během toho jsem připravila snídaně, roztřídila prádlo a dala prát pračku, umyla nádobí, prckovi rozložila hru a s dcerkou probrala její výběr outfitu dne. Blíží se čas oběda. Už? Dnes naštěstí nevařím, dojídáme krabičky z víkendu. Krmím prcka, přebaluju, do toho dcerce dělám publikum (národní divadlo či opera volají). Nevnímám jestli je to příliš nahlas. Můj operační systém selektuje zvuk citlivě. Prcka dávám spát. Ležela jsem celých deset minut! Dnes rychle usnul vzhledem ke vstávání v pět. Vypínám režim spánku. Věším třetí pračku, s dcerkou procházím její úkoly (ráda vyplňuje různé pracovní sešity). Snažím se jí namotivovat k jídlu. Přemýšlím nad dotazy stavitele okolo drobností v bytě, jež je třeba rozhodnout. Připomínám si, že si musím připravit věci na zítřejší šátkovací workshop, že bych si potřebovala vyškrábat chvíli na přípravu na páteční besedu. Obědvám a chvíli konečně odpočívám. Dcerka zpomalila tempo. Během celého dne se snažím udržet v bytě bordel na uzdě (ke snaze o pořádek to má daleko). Třídím hromady papírků, obrázků a dalších drobností. Raduju se z každé maličkosti, co můžu vyhodit. Třídím konečně dětskou obuv. Skoro vše letí do igelitky na výhoz. Prcek se vzbudil a je zase pokaděný. Přebaluju a jdeme umýt zadek. Prdla žárovka v koupelně při snaze rozsvítit. Vyhodila pojistky v celém bytě. Nejdou nahodit ani na Xtý pokus. Děti mají hysterák, že nebudou pohádky (celý den jim nechyběly a při ztrátě možnosti se dívat je najednou konec světa). Zvyšuji na svém procesoru práh pro hluk. Volám manžela, že nejde elektřina. Nemůže mluvit. Nemám klíče od jističe na patře. Musím počkat. No, alespoň se úklid zredukoval v tuto chvíli na mytí nádobí. Nemáme myčku, takže hurá do práce, dnes počtvrté a tentokrát pořádná hora. Ne, nevylévej tu vodu po kuchyni. Neperte se. Neskákejte z gauče. Nelez na tu skříňku. Nevysypávej ten koš. Nemíchej ty pexesa dohromady, když jsem je teď roztřídila. Hurá, táta je tady. Vyplňujeme papíry pro banku, mizí, dětí smutně koukají na výtah. Nechám je lítat po patrové chodbě. Kopeme si s balónem. Jdeme zkontrolovat dnešní práce v bytě. Manžel se vrací. Musíme napsat seznam, co chybí kolem bytu zařídit. Piš to! Hledám papír. Nemám. Kradu nenápadně dětem z bloku s krtečkem. Vidět mě, jsem odepsaná. Odbíhám vždy k seznamu.Volala kamarádka, co jsme řešily? Další pračka. Jo, natřít topení. Převlečeme postele. Papíry z katastru. Tady jsou prostěradla. Vybrat osvětlení. Tady povlaky na polštáře a peřiny. Revize plynu. Manžel líčí zážitky z práce a převlékáme postele. Přípojka na pevnou linku. Větráme. Prcek přiběhne a zcela neomylně trefí tenisák do okna. Bydlíme v jedenáctém patře. Manžel kontroluje, jestli někoho dole nepřizabil. Řev. Děti chtějí balón. Jdou jej s tatínkem najít. Jo, vezměte ještě koš. Žehlím, protože manžel elektriku spustil. Měl klíče od jističe. Zařídit dlažbu do lodžie. Musím chytit toho pavouka, co neustále cestuje po stropě v obýváku a znervózňuje dcerku. Je večer. Pexesa jsem uhájila. Manžel jde koupat a já vyřizuju u počítače vzkazy. Koukám na osvětlení, přebalovací komody. Měřili jsme odpoledne nábytek a do toho všeho řešíme, jak to v novém bytě uspořádáme, kam se co vejde. Vařím kašomlíka (naše večerní specialita), myju nádobí, odbíhám k počítači, vyžehlila jsem zase pár kusů prádla. Prckovi jsem musela vyprat dečku, je mokrá a on ji hrozně chce. Pouštíme krtečka, zapínám topení a doufám, že dečka rychle uschne (naštěstí ano). Přežehluji šátky na nošení, aby bylo na zítřejší workshop vše přichystáno. Kde jsou sakra ty panenky? Děti nechcou do postele. Manžel je dnes pacifikuje. Myslím, že při uspávání usnul jako první, jako vždy. Zabírá to. Je ticho. Přerušuju žehlení a jdu se umýt. Vyřizuju vzkazy, žehlím. Bolí mě záda. Seznam úkolů dnes nechávám být. Sterilizuji dětem lahvičky, čtu článek v Tempus Medicorum. Vybrala jsem zrcadlovou skříňku do koupelny. Najednou mám ještě chuť to sepsat na blog. Občas by nebylo marné fungovat jako DOS.

Proč je to dnes dlouhé ( a to jsem si nevzpomněla na všechno, protože můj systém začíná hlásit přehřátí) a jako jednolitý text, který se špatně čte? Možná to pomůže trochu navodit tu představu, jak se mi všechno honí v hlavě. Multitasking zažíváme všichni v nějaké podobě každý den. Jo, já se přeci naučím jen tak plynout, jednou, někdy, možná...