Hurá jsou tu deprese
To jsem já. Stále doufající, čekající místo konající. Jak začal podzim, vystupňovala se má fáze ukňouraného období plného sebelitování, sebetrýznění, sebeobviňování....mohla bych pokračovat pomalu na celou A4. Jedno pozitivum to má. Uvědomila jsem si, do jakého stavu jsem se dostala a že jím musím projít, abych zase jako bájný Fénix povstala z popela. Ehm, to jsou kecy, co? Prostě mě teď všechno sere a nejvíce já samu sebe. Taky ty stavy někdy máte? Není to jen PMS, protože jinak by to bylo PPMS, tedy permanentní premenstruální supernasrání.
