STĚHUJEME!

STĚHUJEME! STĚHUJEME! STĚHUJEME!

A JE TO POŘÁDNÝ MASAKR!

Rádi čteme našim dětem 1 - Vodníček Buližníček

Milujeme knihy, proto se snažíme ke čtení nenásilně vést i naše děti. Já si pamatuju a ráda vzpomínám, jak mě a bráchovi rodiče každý večer něco četli. Pohádky, později příběhy nebo to prokládali hudbou a zpěvem. Táta hrával na kytaru, máma zpívala (klavír by se k posteli asi blbě tahal). Střídali se. Milovala jsem to a nestyděla jsem se přiznat i ve třinácti (brácha je o tři roky mladší), že je ráda poslouchám. U mě to pak přestalo (a docela mi chybělo), protože jsem šla na školu do Olomouce a musela na internát.

Dnešní uspávání

  Že jsem dělala před mateřskou na ARO mi je k prdu. Na mé děti práce anesteziologa nemá vliv (ne, anestetika nehodlám doma používat, zas takový pruďas nejsem). Devět pryč a tu je bordel jak v poledne. E. tříská nádobím v kuchyňce, J. si sundal pyžamo a běhá po bytě (že je nemocnej mu nějak nevadí). Jediný, kdo by tu spal, jsem já. Včera usnuli v jedenáct. Já daleko dřív. Nehodlám rožínat světla. Třeba je ta tma nainspiruje ke spánku...