Rekonvalescenční deníček 4 - měsíc po operaci
Včera jsem absolvovala další prohlídku. Tentokrát po měsíci. Potěšilo mě, že průběh hojení je v pořádku. Konečně můžu odložit berle a začít trénovat chůzi a zatěžování operované končetiny. Samozřejmě vše musím provádět opatrně. Začnu chodit na rehabilitace, takže se těším, že mi ukážou, jak správně a bezpečně cvičit. Řádný pohyb už mi opravdu chybí a na gauči se toho moc dělat nedá. Něco ano, ale moc mě to takhle nebaví.
Co mě trochu rozesmutnilo bylo, že letos se vystoupení své taneční skupiny nezúčastním, protože na tancování je koncem února a začátkem března stále brzy. Takže budu muset opět koučovat jen ze židle nebo později pohyby ukazovat orientačně. Chjo: :-(
Hurá! Konečně už si nemusím píchat fraxiparin! Ty injekce každý večer mě na tom všem snad štvaly nejvíc.
Léky od bolesti už dávno neberu. Tedy kromě minulého pátku, kdy jsem si natáhla (možná i nějaký snopeček přetrhla) sval, ze kterého brali štep. Ještě teď to dost bolí, ale v pátek jsem si večer prášek vzít musela. Naštěstí jsem si nic neudělala s kolenem. Doktor říkal, že to bude bolet a trvat, než se sval úplně zhojí, tak si holt musím dávat pozor. Ten si dávám. Stačilo se jen ohnout pro knihu, co spadla na zem a rup a bylo to.
Stále trvá, že musím cvičit to, co jsem už popisovala v předešlých příspěvcích. K tomu přibude chůze, rotoped (zkusím si jej někde vypůjčit) a plavání. Tam pozor, můžou se pouze kraulové nohy!!! Plavání miluji. Od porodu jsem se ale do bazénu skoro nedostala, takže jsem ráda, že teď vlastně i musím. :-) Zkusím zapojit některé cviky pilatesu. Posledně to nedopadlo moc dobře, tak snad po dalším časovém odstupu to bude lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.