Gravinest 23

A je tu opět třetí trimestr

Hranice viability. O co jde? Po ukončeném 28. týdnu těhotenství je miminko schopno za velké pomoci přístrojového vybavení a intenzivní péče dnešní medicíny přežít mimo dělohu v inkubátoru. Pro mě, jako lékařku, která se snaží nemyslet na všechny ty šílenosti, co se učila ve škole, je to další uklidňovací mezník. Říkám miminku, že teď už to nějak půjde, ať se děje cokoliv. Momentálně načínáme 30. týden.



Další kotrola byla tentokrát za tři týdny. Kvůli dovolené. Trochu jsem posledně mrmlala, ale můj lékař prohlásil, že přeci jen už jsem ve třetím trimestru, takže raději za tři týdny než za pět. Vzhledem k tomu, že bylo vše v pořádku, jsem ráda, že hned nenasadil rytmus kontrol po dvou týdnech, ale navrhl, že to dáme zase za tři týdny. S radostí jsem souhlasila. Moc mě dnešní kontrola potěšila. Miminko je v pořádku, hlavou dolů (obě děti se brzy přetočily), ale je mi jasné, že bude ještě rotovat. Má čas. Nejvíc mě potěšilo, že se placenta vytáhla úplně nahoru. Překvapuje mě, jak moc je to pohyblivý "orgán". Dříve jsem ji vnímala dost staticky. Zahnízdí se a je to a mění se poloha s růstem dělohy. Nicméně mi to dnes přišlo až kouzelné, jak se z vcestné polohy v pravém dolním kvadrantu vyšplhala nahoru do levého horního kvadrantu. Jen ať je jí tam dobře a do porodu tam zůstane. Díky. Nemůžu říct, kolik na tom měly podíl mé techniky, kterými jsem se snažila její polohu změnit.


Jak? Možná vám to příjde směšné, ale jakási meditace (nebo jak to nazvat) s rozmluvou, snahou se domluvit, poděkovat a poprosit placentu, dělohu a miminko o pomoc a spolupráci asi taky zabralo. Do toho trocha intuitivního kreslení a taky prosby do jiných sfér (ať už za tím vidíte boha, strážné anděly nebo vesmír...). Je mi jedno, že pro někoho můžu být cvok. Zabírá to a výsledek je pro mě hlavní. Taky jsem si nelehla. Prostě jsem fungovala dál, jak jsem byla zvyklá a jak bylo potřeba. Tělo ví jak si poradit. Podíl určitě bude mít i nenápadná věta mého lékaře už v začátku těhotenství, která mi hluboko utkvěla a stále si ji vědomě (i podvědomě) opakuji:" Jste normální zdravá ženská.". Jo, jasně. Jsem normální zdravá ženská a není důvod proč by vše nemělo probíhat normálně a v pořádku, jak mi říkal. Jak málo někdy stačí, že? Kolik z toho, co se nám děje v životě, zdraví je jen o naší hlavě a vnitřním nastavení...


 Mezi mé neduhy třetího trimestru patří pálení žáhy, to trvá a holt do porodu bude. Nějaké dělení porcí apod. nepomáhá. Pálí mě i po sklenici čisté vody. Neřeším to. Udělám co je třeba, aby se pálení zmírnilo - bílý jogurt, rennie.
 Otoky dolních končetin jsou trochu větší. Zatím to jde. Budou se zvětšovat a horší to bude až bude větší teplo nebo letní horka. 
 Začaly mě trápit křeče v dolních končetinách. To už je dost nepříjemná věc. Lýtka a stehna, takže žádné malé křečíky v chodidlech. Bolest je to fakt nepříjemná, která přichází v noci. Budím se i tak z různých důvodů ( děti, změna polohy, Xté čůrání...), takže už mnohdy cítím, že to přichází, tak napnu/protáhnu sval v opačném směru než by se stáhnul. Posledně mi pomohlo, že jsem přes den nosila kompresní podkolenky!!! Pořiďte si je! Já si musím sehnat ještě jedny, ať mám na střídačku. Pomáhá mi i mít v noci krátké a volné ponožky, protože se dost odkopávám. Doporučuje se konzumovat více hořčíku. Mám tablety pro těhotné právě s jeho vyšším obsahem. No, pro svaly to chce i vápník, takže zkusím víc vyvážit stravu a nebo holt budu občas popíjet "šumáky" s hořčíkem nebo vápníkem.


Dnes váha v ordinaci pozdě odoledne ukázala v oblečení a najezená 102,31 kg. Váha k chlubení to není, ale nemůžu na to teď takto koukat. Začínala jsem na vysoké váze. Jde o to , že příbírám hezky. Ne moc, ne málo. Tak akorát a že si poprvé za svá těhotenství celkem držím svůj percentil. To je důležitější.

Příští týden nás čeká festival o těhotenství, porodu a rodičovství v rámci mezinárodního Týdne respektu k porodu. Chci se na svou část programu trochu připravit, což šlo starnou kvůli nemoci dětí a neustálému řešení věcí kolem rekonstrukce bytu. Těším se, že mě to donutí se zase více věnovat těhotenství a porodům nejen obecně, ale hlavně tomu svému a miminku. Trochu mám pocit, že to vlivem všech událostí bylo na vedlejší koleji i když se snažím s miminkem komunikovat a prosím jej o trpělivost a shovívavost. Snažím se mu vysvětlit, že to není zcela běžná situace, ale že po přestěhování nastane v mnohém klidové období.

Dnes večer bylo krásné uspávat děti. Obě se ke mě tulily, já zpívala ukolébavky a i miminko v bříšku dávalo najevo, že je s námi, že se mu to líbí. Jak jsem nadávala, že v těhotenství pořád musím absolvovat nějaké kontroly, tak ta dnešní blesková měla na mě neskutečně pozitivní účinek. Najednou cítím obrovský příval euforie, lásky a radosti, až se mi teď při psaní chce brečet. Jindy bručím, že uspávání dětí je dlouhé a náročné. Dnes mě bavilo. Bylo to kouzelné. Když jsem dozpívala a ze sedu se k nim sesunula do lehu, tulili jsme se a já cítila jak ta tělíčka hřejí, jak mě pevně tisknou ručičky, pro které je maminka v tuto chvíli střed jejich vesmíru, myslela jsem na to, že tohle jsou ty pravé momenty štěstí v životě, které si chci navždy pamatovat!!!