Ha, děti spí.

Ha, děti spí, přes den, obě a ve stejnou dobu!

Foto mám jen z netu.

Hurá hurá hurá! Co teď? Co dřív? Brzdi. Zastav. Děti spí, protože jsme všichni nemocní, ty taky, tak zvolni. Dej si oběd konečně v klidu.


 Asi tak nějak vypadal můj vnitřní rozhovor kolem poledne. Vlna nadšení, že mám volno, chvilku jen pro sebe a pak přehršel nápadů a úkolů, co by všechno člověk měl, chtěl... Jako nejlepší se ukázal nápad si dát oběd v klidu. Začalo to slibně. Snědla jsem misku polévky, co zbyla. Slila jsem po dětech zbytky z jejich misek a dalo to nakonec porci i pro mě. Prima. Při nastydnutí není nic lepšího než teplá polévka. Pohladí i na duši. Jako další chod jsem chtěla dojíst bramborový hrnec. Inspirovala jsem se receptem z Kuchařky ze Svatojánu. Dcerka si recept vybrala. Už jednou jsem jej vařila a dětem chutnal. Tentokrát bohužel odmítly, ale já pro sebe alespoň nemusela tři dny vařit. No jo, nikdy netuším, co zrovna vezmou na milost a budou jíst. Dnes už bylo třeba bramborový hrnec dojíst. Potřebovala jsem i maso. Přeci jen v těhotenství a navíc ve třetím trimestru je jej potřeba více a já neumím vybalancovat vegetariánský jídelníček tak, aby potřebné živiny nechyběly. Co rychle vzít? Ha, máme v mrazáku masové kuličky z Ikei. To bude rychlovka a brnkačka. Už jsem je ohřívala v mikrovlnce takto mockrát.
 Nastavila jsem si mikrovlnnou troubu jako vždy, dala kuličky do plastové misky do mikrovlnky jako vždy a spustila ohřev. Otočila jsem se a vařila si čaj. To bude pohoda.
 Ech, co to tu smrdí. Otočím se a z mikrovlnky se čadí a ne málo. Do pr...! Okamžitě ji vypínám. Štěstí že to šlo bez úhony na zdraví (teda hlavně miminka). Otevírám dvířka a ihned dveře na balkon. Brýle sice potřebují vyleštit, ale tahle clona je tentokrát odjinud. Smrad bude cítit ještě pár dní.
 Nakouknu dovnitř, co se vlastně stalo? Dnes prostě blbá karma nebo co. Jedna masová kulička chytla, rychle zčernala, začala hořet a vesele tavit a propalovat plastovou misku. Sklo jsem tam nedala, protože dřív mi tam pár kusů prasklo a doteď s plastem do mikrovlnky nebyl problém. Koukám jak puk na ten doutnající výtvor, ale jen pár vteřin. Okamžitě tekoucí výtvor jako od Dalího popadnu a vrznu do dřezu a hasím. Po chvíli je požár zažehnán a kromě smradu je zase klid. No co, oběd bude tedy opět vegetariánský. Už vím, proč raději ohřívám na sporáku. Bramborový hrnec pro jistotu podlévám trochou vody a od sporáku se nehnu.
 Teď už snad vážně v poklidu dojím oběd. Abych si obalila nervy trochu víc, udělala jsem si na závěr naprosto božský pohár. Ty nervy mám hlavně z vyřizování kolem bytu. Masová kulička v plastu je jen malá epizoda. O pohár se s vámi podělím v samostatném příspěvku. :-) Dnes na závěr už jen mé malé modern art.

Tady to už tak hrozně nevypadá.