Slabosti, cvičení a bolesti
Och, jak by se mi líbilo psát zde jen o svých úspěších, jak se mi daří a nepolevím ve svých plánech a předsevzetích...chci být ale upřímná a tak přiznám, když nejsou věci tak růžové.
Z úvodních fotek je jasné, že má slabost se týká jídla. Jednak narostlo množství, což by nebylo tak špatně, kdyby se jednalo o navýšení zdravější části stravy, ale neudržím se a mlsám. Mám pochopitelně výčitky, ale další den to nevydržím a sušenka nebo čokoláda zase skončí v mých spárech. Můj problém jsou sladkosti. Hranolky, brambůrky a podobné pochutiny mi nikdy moc nechutnaly, ale čokoláda je pro mě jako mor. Zkoušela jsem to přebít větší konzumací ovoce a všelijak to zdravě "ošidit", ale pak má touha byla ještě větší a sežrala jsem toho víc, než kdybych si dala čokoládu hned. je ale fakt, že po asi šesti týdnech velkého mlsání se zase začíná dávka trochu snižovat. kéž by to tak šlo dál. Kdo ví, třeba si tělo vzalo, co potřebovalo a už to nebude tak drastické. Končím pomalu druhý trimestr a tak možná zase dojde trochu k oploštění bažení.
Současná váha se mi dnes vyšplhala až na 87 kg což mě dostává velice blízko k mému původně naplánovanému porodnímu limitu. Trochu (ale opravdu jen trošičku) mě uklidňuje to, že si celé těhotenství na gravidogramu držím hezky svůj percentil, takže vlastně přibírám tak, jak mám vzhledem ke své počáteční váze.
S postupujícím těhotenstvím, rostoucím bříškem (už se mě ptali, jestli čekám dvojčata) se dostavily počátky otoků dolních končetin, bolesti pánevní oblasti a snížení kondice. Pánevní bolesti jsou občas tak nesnesitelné, že se sotva ploužím po bytě a vhání mi to slzy do očí. To se pak špatně vysvětluje dcerce proč nejdeme běhat někam ven. Štve mě to, ale s tím kromě klidu nic nenadělám. Porodní cesty se postupně na porod připravují, hormony pracují, tak to prostě je. Pomáhají mi pohupy v širokém podřepu, houpání na gymnastickém míči a kočka na všech čtyřech.
Cvičení jsem moc nedala. Kromě výše zmíněných uvolňovacích cviků, které občas doplním o další malé protažení jsem se ke svému oblíbenému workoutu dostala max 1-2x za týden. Je fakt, že úklid domácnosti, vaření a hraní si s dcerkou mě docela utahá, takže když si nestihnu zacvičit dopoledne do oběda, tak už na to energii nenajdu. Zrovna včera jsem ale na netu v pár článcích četla, že u těhotné se i tyto denní aktivity dají pohybu započítat. Nicméně jsem si cvičení oblíbila, takže mi chybí hlavně psychicky. Hledám teď další druhy cvičení, která jsou zaměřena spíše na směrování a přípravu k porodu. Najít cvičení, které by vám vyhovovalo a bavilo vás je občas jako hledání správné podprsenky...
Chuť na čokoládu by mohla být nějakým nedostatkem nějakých živin - hořčíku (?), někde jsem četla, že by mohlo pomoci jíst loupané mandle, meruňky.
OdpovědětVymazatA čokoládu si zkus dávat pravidelně malý kousek - aby to nebylo zakázané ovoce. A vychutnat.
Já mám jindy s jídlem problémy, tak teď dělám chytrou. Teď mám spíš nechutě a jídlo mi moc dobře nedělá.
Ale taky se budu muset hlídat, po zkušenostech z minulých těhu.
S tím cvičením - nepřepínej se. A malá to vydrží - můžete si číst, my si četli říkankové knihy. Nebo jinak využít ten klidový čas.
Chystám se zajít do specializovaného obchodu s čokoládou. Koupím si něco kvalitního a když to je drahé, tak jsem zjistila, že mám podvědome větší tendenci si to šetřit. :-) Směs oříšků a sušeného ovoce uzobávám pravidelně. Přesně tak, je lepší si dát něco malinkého pravidelně a nejlíp ve zdravější variantě. Já jen měla tenhle týden nějakou krizi a zvalila jsem skoro celou čokoládu za denně (pravidelný kousek nezabral), což mě docela znepokojilo. Nechci dopadnout jako minule.
OdpovědětVymazatCvičím tehdy, když se cítím fit. Naučila jsem se líp (ještě je se čemu učit) poslouchat své tělo. Nejvíc mě v tom v poslední době vyškolil úraz kolene.
Otázka je, co je horší, jestli chutě či nechutě. Obojí mě štvalo. Nechuť vůči některým pachům a potravinám mi zůstává. Něco dokonce i trvale z minulého těhotenství. Naštěstí jde většinou o nezdravé věci. :-)
Přeji příjemnější průběh těhotenství. :-)