Koloběh bydlení 2 - vlastní nebo podnájem?

Koupě s háčkem

V minulém článku jsem stručně nastínila, jak jsem to zatím měla s bydlením a že jsme se s manželem odhodlali pro nás k velkému kroku a to koupi bytu.


Občas slýchám od známých, že já nemůžu mít nic "normální", že vždy musím mít nějaké zádrhele, komplikace... nevím, možná mají pravdu a nebo taky ne. Život je i o tom, že nás učí překonávat různé překážky, které nás formují. Tak to beru já, protože jinak bych si už dávno musela že všeho asi "hodit mašli". Kdybych svůj život brala podle lamentací některých lidí, tak bych byla zralá na psychiatrii. Přitom si myslím, že můj/náš život není ničím speciální. Mě přijde docela obyčejný. Potíže k němu prostě patří a je na nás, jak se s nimi popereme. Tak jako s bytem.

Byt, který jsme si vybrali má jednu komplikaci. Prodával se v insolvenci. Napřed jsme se, stejně jako ostatní, zalekli. Naštěstí jsme se měli na koho obrátit a zjistit, co to znamená. Věděli jsme tedy, že to bude složitější koupě, ale ne nemožná.

Byt v insolvenci znamená, že jeho předchozí majitel se dostal z různých důvodů do finančních potíží, kdy na jeho majetek nakonec byla uvalena insolvence. Správcem majetku se stává insolvenční správce, který je určen soudem. Ten vyzve do stanoveného termínu všechny věřitele, aby vznesli své nároky. Po tomto datu mají ostatní smůlu. Nejsem právník a nerozumím všem detailům, proto se se známým právníkem radíme. Zájmem insolvenčního správce je, aby se majetek prodal rychle a rozumně (například u bytu platí insolvenční správce náklady). Co se našeho bytu týče, byla stanovena cena (odhadcem, soudem) se kterou už hýbat nelze. Průběžně a dlouhodobě jsem sledovala jak se vyvíjejí ceny bydlení, takže jsme rozhodně neskočili po první nabídce. Cena bytu byla u dolní hranice, za kterou se zde byty 3+1 před rekonstrukcí prodávají. Je tedy jasné, že když jsme zhodnotili naši situaci, rozhodli jsme nakonec do koupě jít.

Podepsali jsem rezervační smlouvu, složili rezervační zálohu, jako se to dělá. Vypracovaly se smlouvy kupní. V souběhu jsme spustili jednání s bankovními ústavy a začali vyjednávat hypotéku. Kdo má holý zadek, to má těžké a navíc ne každá banka půjčí na nemovitost v insolvenci. Už se mi to ani nechce všechno podrobně vypisovat. Jednání to bylo a stále je náročné. Dokonce jsme i jednou stopli podepsání, protože jsme na místě zjistili, že nesplnili podmínky, na nichž jsme se dohodli. Tohle mě vyškolilo umět jednat i rázně, tvrdě a nenechat si "jen s*át na hlavu". Když jsme vstali od stolu, že raději všechno zrušíme, tak najednou do dvou dnů nebylo problém to opravit. Zkrátka a dobře po nepříjemných jednáních, podpisech hromady papírů jsme dostali peníze na byt v poslední den, kdy jsme mohli zaplatit. To byl adrenalin.

Když banka řekne, že je to všechno, není to nikdy všechno. Při vyřizování hypotéky se postupně ukazovaly ty zádrhele. Musíte doložit toto a tamto a sjednat si toto a tamto... Mě na tom už ve finále neštve, co všechno si na vás banka zjistí, musíte doložit ( jste před nimi jak nazí) a jaké další (dle mého názoru zbytečné) pojištění či něco podobného, na čem váš budou rýžovat, musíte sjednat, ale štve mě na tom to, že neřeknou vše hned na začátku. Vlastně lžou. Přijde mi to jako nečestné jednání, ale kdo nemá našetřeno, nezbude mu než podmínky splnit. Další vyřizování bude kolem peněz na rekonstrukci.

Co nás teď brzdí a celá rekonstrukce a nastěhování se postupně posunuly o půl roku, je katastrální úřad. My vždy musíme na úřady reagovat neprodleně. Limity jsou krátké, neúprosné. Ok beru to, ale neberu už, že to funguje jednostranně. Oni mají na vše času dost. Něco, co mělo být hotové před měsícem, se vleče a to už jsou za limitem jejich termínů, ale zkuste se ozvat a je to ještě horší. Vše se nám prodloužilo o další měsíc chybou způsobenou ne naší vinou, ale náprava popohnat nejde. Prostě si počkáte zase měsíc. Vy jen platíte a čekáte a nic se neděje. Takhle pracovat, umřou mi všichni pacienti. Bez dokončení katastru nám banka peníze nemůže vydat, což mě štve, ale chápu to. Chtělo by to víc svižnosti do zkostnatělosti některých orgánů v našem státě. Zajímavé je, že na vyměřování pokut a různých penále jsou rychlí dost.

Věděli jsme, že to bude náročné, tak se s tím perem, jak to jde. Já doufám, že se stihneme přestěhovat dřív než těsně před porodem. O něčem jako kolem nebo po porodu nechci ani slyšet! Těšíme se na dobu, až si oddychneme a všechno bude za námi.

Přišly na řadu i příjemnější starosti. Výběr firmy na rekonstrukci. Hodiny trávím hledáním na internetu, co se možností rekonstrukce týče. Do obchodů, skladů, studií pak chodíme s konkrétnější představou. O tom, jak a co vybíráme budu průběžně psát. Teď se můj volný čas točí kolem podlah, obkladů, kuchyňských spotřebičů...

Mrzí mě, že si musím takhle ulevit, co se boje s úřady a bankami týče a nepíšu jen pozitivně. Trochu veselejší budou příspěvky o rekonstrukci. Něco jako když si vybíráte nové šaty, šminky, boty, účes a váháte a nemůžete se rozhodnout. :-) Roli samozřejmě hrají finance. Něco se mi líbí, ale je to mimo naše možnosti ( to vám také ukážu) a tak hledám levnější varianty. Jsou pak ale věci, na kterých šetřit nechceme, protože je kvalita pro nás důležitá víc. Sama jsem zvědavá, kam se naše cesta za novým bydlením bude ubírat. :-) Už jde na mě hnízdění. ;-)

Snad budeme rychlejší než tento krasavec.