V minulém příspěvku jsem se zmínila o dalším maratonu těhotenských kontrol, co jsem absolvovala. Vnímala jsem a vnímám je v každém těhotenství jinak.V prvním jsem byla ráda, protože jsem se ujišťovala, že je všechno v pořádku. Vzhledem k tomu, že jsem měla stále ještě v živé paměti všechno, co se může pokazit a stát od státnic z gynekologie a porodnictví, bylo ujišťování se potřeba. Času jsem na to měla dost a protože jsem byla na neschopence, brala jsem je jako vítané zpestření času, kdy jsem se konečně dostala někam ven mezi lidi.
Strach, jestli je s miminkem vše v pořádku je v každém těhotenství, ale podruhé už jsem nebyla tak vyjukaná. Kontroly jsem brala jako něco, čím si prostě projdu pro klid všech. Vzhledem k začátku druhého těhotenství a pak falešně pozitivnímu triple testu jsem brala, že si kontrolami raději projdu. Sehnat hlídání pro jednu cácorku nebylo tak náročné.
Ve třetím těhotenství jsou obavy také, ale je to jinak. Spíš se bojím, aby nám děti nechtěně neublížily, jak jsou divoké. Pořád po mě hopsají. Starší to chápe a snaží si dávat pozor, ale 1,5 letému prckovi to vysvětlit tak jednoduše nejde. Pořád je musím nosit a se zvětšujícím bříškem to je náročné. Dcerku beru v noci na wc, když není manžel doma a ne vždy je schopná v polospánku bezpečně dojít po svých. Prcka tahám furt. Přebalování, dávání a sundávání z jídelní židličky. Samozřejmě ještě potřebuje mazlit a chce "hopa". Tak je to postupem času náročnější. Kontroly mě teď spíš otravují. Složitě se nám organizuje čas, hlídání dětí... Jelikož jsem toto těhotenství fakt hodně unavená, snáším ježdění po kontrolách hůře.
Velký UZ
První velký ultrazvuk se dělá v 21. týdnu (když nepočítám prvotrimestrální screening). Nechtěla jsem zase přejíždět do jiného města, tak jsem si jej domluvila u nás v reprodukčním centru, kde všechny scereeningy a ultrazvuky dělají. Sice trvalo, než jsem kápla na správné telefonní číslo, ale povedlo se mi objednat bez problémů. Vše proběhlo v daném termínu a příjemně. Miminko je v pořádku. Dokonce se mi povedlo i domluvit genetické vyšetření, které mi chvíli po UZ udělali, což jsem ani nečekala, že půjde tak snadno. Zjistila se u nás v rodině Leidenská mutace a bylo pro mě nutné se na ni nechat vyšetřit ještě do porodu. Naštěstí se u mě neprokázala. Uvidím, jak budu stíhat. Něco bych stručně o ní a jejím vztahu k těhotenství a porodu napsala.
Takže, UZ v 21.týdnu - škrtám
genetika - škrtám
Echo kardio
Vyšetření jsem absolvovala, ale až na čtvrtý pokus. Už jsem si říkala, že se na něj vykašlu, když je takový problém to zařídit.
Chtěla jsem se vyhnout přejíždění jinam stejně, jako to bylo u velkého UZ. S manželem jsme domluvili UZ v naší nemocnici. Oba jsme zdůrazňovali, že potřebuju ECHO KARDIO PLODU. Až při UZ jsem zjistila, že mi pan doktor dělá jen běžný kontrolní. Byl to vlastně naprosto zbytečný UZ. Dozvěděla jsem od pana doktora, že to přímo v našem městě nikdo nedělá a že stejně budu muset jinam nebo až do Plzně do centra. Kruci. Zkusila jsem to tedy tam, kam mě původně poslal můj gynekolog. První týden jsme se nedostali kvůli službám. Další jsem složitě naplánovala náš přesun a hlídání dětí, abych před ordinací zjistila, že má pan doktor dovolenou! Měla jsem chuť vzteky rozkopat dveře. Předtím jsem kvůli tomu volala na 4 místa a nikdo mi nebyl schopen říct, že tam doktor nebude! Mezitím se povedlo manželovi mě objednat do Plzně a plánovali jsme rodinný výlet. Poslední šance to zkusit další týden, jinak ta Plzeň. Ha, lékař tam byl a první bral těhotné. Fajn. No, čekala jsem fakt dlouho. Stíhal to tempem jeden pacient za hodinu, ale na jeho obranu je třeba říct, že na to byl kompletně sám. Musel si dělat i sekretářku, takže to vůbec neměl jednoduché. Oceňovala jsem jeho neutuchající dobrou náladu i když to v lidech v čekárně vřelo a on chudák musel každou chvíli odbíhat k telefonu. I tak se věnoval každému pacientovi důkladně. Dokud se nepovedlo vyšetření udělat pořádně a dokud se mu nepovedlo zobrazit bezpečně vše, co potřeboval, tak nikoho nepustil. Je opravdu pečlivý a to je dobře. Vyšetření dopadlo dobře. Uf. Plzeň jsme mohli zrušit a já konečně mohla tuto anabázi hodit za hlavu, ale vycucalo mě to slušně.
Echo kardio plodu - škrtám
Kontrola u gynekologa
Vyšetřovací maraton zakončilo tradiční měsíční vyšetření u gynekologa. Já i miminko jsme byli v pořádku. Tedy až na placentu. Ukázalo se, že mám vcestnou placentu - placenta praevia. To znamená, že placenta je uložena nízko a v různém stupni zasahuje do porodních cest. Jsou 4 stupně:
- Stupeň 1 - (minor) placenta je zejména v horní části dělohy, částečně zasahuje do dolního děložního, nedosahuje na vnitřní branku.
- Stupeň 2 - (marginalis) placenta dosahuje děložní čípek, ale nepřekrývá ho.
- Stupeň 3 - (partialis) placenta překrývá děložní čípek.
- Stupeň 4 - (totalis) placenta kompletně pokrývá děložní čípek (nejzávažnější typ placenty praevia).
Už od začátku jsem měla placentu dost dole. Příčin, proč se zrovna "uvelebila" takto je více.
Bývá to u vícerodiček ( s třetím těhotenstvím tam patřím), zásahy v děloze jako např. kyretáže apod., je možné, že se u mě na tom i podílel krvácející hematom na začátku, moje obezita...možností a příčin je mnoho.
Rada - mám odpočívat a nepřepínat se. Rada trochu na nic, když mám doma dvě děti. Pokud se při příští kontrole placenta nevytáhne, budu chodit na kontroly po dvou týdnech. To se mi moc nechce, ale co pak nadělám... Při krvácení ihned do nemocnice. To je samozřejmé.
Napřed jsem to v autě obrečela. Když jsem se z toho vybrečela a trochu se oklepala, začala jsem si zjišťovat co a jak. Znovu jsem si o vcestné placentě přečetla. No, pokud se chcete vystresovat, je to fajn čtení. Chce to k tomu přistupovat trochu s chladnou hlavou. Na internetu je o vcestném lůžku dost informací, takže zatím speciální článek nechystám, pokud nebudete chtít. Pak jsem taky spustila průzkum mezi kamarádkami a známými.
Zjistila jsem, že gynekologové tím těhotné "straší" brzy. Já byla 22.-.23. týden a to je brzy. Chápu, že se tím jistí, že těhotnou poučí, kdyby se stal průšvih, ale pro mě to byl napřed další zbytečný stres. Ve většině případů se placenta do porodu vytáhla. I to můj lékař očekává. Miminko teď bude hodně růst a s ním i děloha a tak se placenta pravděpodobně vytáhne výše. V to doufám také. U kamarádek se stejnou diagnózou se tak stalo většinou někdy po 30.týdnu těhotenství. Dokonce jsem sondovala i u kamarádky studující tradiční čínskou medicínu, jaké mám možnosti, když západní medicína teď vlastně jen čeká a doporučí pouze klid.
Tady záleží, co k tomu vedlo u mě. Můžu mít problémy s dráhou trávení, ale pro něco přesnějšího by samozřejmě bylo nutné vyšetření osobní a ne konzultace přes chat. Rozhodla jsem se použít doporučené meditační techniky, jógu ( na kterou stále nemám čas a šíleně mě to štve), pozitivní mysl a důvěru ve své tělo a miminko, že to zvládneme. Takže vlastně ten klid. :-)
Kdyby to nevyšlo, hroutit se nebudu. Znamenalo by to plánovaný porod císařským řezem. Příjemné to není, ale na druhou stranu díky za tuto možnost v dnešní době, pokud je opravdu oprávněný problém tuto metodu použít v případě ohrožení a možnosti ohrožení života matky a dítěte. Pro mě by to bylo komplikované v tom, že dělám dost věcí v duchu kontaktního rodičovství a nepraktické v poporodní péči o rodinu. Je rozdíl porodit per vias naturales (přirozeně vaginálně) a pak se "oklepat" a hned podle potřeby moci fungovat, jak mi to po druhém porodu relativně hezky šlo nebo být po velké břišní operaci a oproti první variantě se dlouze hojit. Budu doufat, že vše proběhne podle mých přání, ale zároveň budu připravená na jiné varianty. Nastavím svou psychiku tak, aby žádná z možností nebyla ve finále překvapivá nebo traumatická. Chci porodit a přivítat dalšího prcka na svět a ne bojovat. Potřebovala bych si teď najít někde čas na to být sama se sebou, napojit se na miminko, meditovat...nebo si to nazvěte sami jak chcete. Opět se tedy chystám na intuitivní kresbu.
Další trochu nepříjemná věc, která trápí těhotné je vyšší sklon disharmonii vaginálního prostředí, větší náchylnosti k vaginálním infekcím (mykózám apod.). Způsobují to hormony, těhotenské změny, u mě i obezita, strava,... Informací je internet také plný. Už několik dní mě trápilo nepříjemné svědění. Ne nějak silné, ale ani příjemné. Zkusila jsem už na začátku těhotenství volně prodejné vaginální globule Gyntima a zabraly. Znovu se mi nepříjemný pocit vrátil, tak jsem se s gynekologem poradila a nakonec mi napsal Macmiror. Pro mě to znamenalo další dva týdny s vložkou a vaginální tablety každý večer. Taktéž nic extra příjemného, ale zabralo to. Potíže jsou zatím pryč.
Z kontrol jsem se teď vypsala. Brzy mě čeká další měsíční a já doufám, že budu mít pak opět chvíli klid.
Abych nebyla jak placka, ta jsem mamce postupně po minikousíčkách během pár slunných dní, co byly, poryla zahrádku. Uvolnilo mě to daleko víc, než jen válení se na gauči. Fyzicky i psychicky. Už se těším, co mamka vypěstuje.
Užívejte jara a doufám, že vám špatné počasí moc nekazí náladu. Vody je potřeba, ale i tak se těším zase na sluníčko.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.