Sice mám blog, ale blogger nejsem. Dlouho jsem přemýšlela, že jej zruším, když sem moc nepíšu a tak nemám ani čtenáře, ale internet je plný balastu, takže se v něm ztratím i se svým blogem.
Řešila jsem, jak blog zaměřit, až jsem konečně dospěla k závěru to neřešit. Je to můj blog a tak si můžu přeci psát, o čem chci. Zaměření je pak jednoduché. Zrovna to, čím je v danou chvíli můj život. Proto ta změna názvu, alespoň na nějakou dobu. Teď jsem máma na rodičovské "dovolené", která se z toho snaží nezbláznit a tak jsem z chystané rubriky "Deník šílené matky" udělala prozatím název blogu.
Doufám, že všichni prožili klidné svátky a přežili oslavy nového roku. Děti byly od podzimu skoro pořád nemocné, tak starší dcerka nechodila do školky. Mít obě děti doba je na jednu stranu roztomilé a na druhou dost na palici, tu moji samozřejmě.
Znáte to. Děti si chvíli hezky hrají spolu (to trvá asi tak tři minuty) a pak se ozve řev, jeden, druhý nebo oba a už jsou v sobě. Jak řešíte spory, půtky apod. sourozenců vy? Já různě. Učím se. Záleží na tom, o co jde. Když je to "blbost" řeknu jim, ať si to vyřeší spolu, a´t se domluví. Když ubližuje jeden druhému, sprdnu je. No tak to teď bylo den co den. Do toho marné pokusy o úklid v bytě a snaha o přípravy na Vánoce. Naivní bylo myslet si, že děti zabavím cukrovím. Tu starší možná, ale oba ani náhodou. Výsledkem bylo akorát to, že jsem byla vycucaná jako citron (fyzicky i psychicky).
Poučení pro mě: Chci-li péct cukroví, jedině v noci. Dětem je možno ponechat pouze trochu těsta na perníčky. Ono by to nebylo tak náročné. Jsme teď hormonálně rozhozená, tak se to dá pochopit, ale o tom někdy jindy.
Největším průserem adventu byla alergie 14měsíčního synka. Neuhlídala jsem děti. Další poučení pro mě: Nevhodné potraviny nejsou nikdy dost vysoko nebo dost zamčené. Sourozenci v rámci spolupráce dokážou divy.
Dopekla jsem pracny pro manžela, uložila do krabice a myslela, že dala z dostatečného dosahu dětí. Začala jsem vařit oběd. Děti se pracen zmocnily a pustili se do ochutnávání. Bohužel náš drobek měl na pracny v kombinaci s džusem (o který, jak jsem se od dcerky dozvěděla, se s ním velkoryse podělila) bouřlivou alergickou reakci. popadla jsem děti a běžela k naší dětské lékařce. Dostal kortikoidy a antihistaminika /ty bral ještě několik dní) a přísná dieta. Ta tak trochu trvá. Jednotlivé potraviny znovu zavádíme velice opatrně do jídelníčku. nakopala bych si, ale pokud má alergii vepsanou v genech, dopadlo by to tak dříve či později. No, čeká nás cca za půl roku návštěva na alergologii. Bude vhodné zjistit, na co všechno jsou děti alergické dřív, než se stane ještě větší průser. Do toho se dcerce rozjel atopický ekzém, takže doma prostě bylo veselo.
Až na ty průšvihy je s dětmi legrace. Třeba když si všichni spolu hrajeme, zpíváme, tancujeme. Nebo nedávno mě pobavila dcerka. Hrály jsme si na kadeřnictví a já trpělivě držela už skoro hodinu. Zakončila celou (místy i bolestivou, ale co bych pro ni neudělala, že?) proceduru slovy: "Nebojte paní, něco vám na té hlavě zůstalo.".
Vánoce už potom byly v klidu, plné očekávání, nadšení a radosti. Z dárků, ale hlavně proto, že jsme po několika letech byli celé svátky pohromadě. Doteď nějaký den na manžela vždy vyšla nějaká služba.
Silvestr jako tradičně proměnil sídliště ve válečnou zónu. Už jsem zažila popálení petardou i petardu v kapuci od bandy blbečků jako dítě. Od těch dob petardy nenávidím. Mám z nich strach. Navíc v práci těch nepěkných následků řešíme mnoho. Zrovna letos, manžel sloužil v nemocnici 31. i 1. a tyto služby všude stojí za to. Bohužel alkohol a lidská blbost dohromady vždy napáchají spoustu zbytečných škod. Mě by stačilo, kdyby byly povolené jen zabezpečené oficiální ohňostroje a ostatním bych dovolila maximálně prskavky. Je mi jasné, že by se mnou nesouhlasila hromada lidí, ale já to prostě tak cítím.
Na nový rok se těším. Bude náročný, ale přinese nám spoustu velkých změn. k jejich dokončení bude potřeba hodně sil, ale podaří-li se to bude náš život bohatší a v něčem snad poklidnější nebo pohodlnější. ty poslední se týká toho, že nás na jaře čeká stěhování. Doufejme, že na nějakou delší dobu a konečně do vlastního.
Mnoho úspěchů v roce 2016 vám přeje Bubbleblue!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.