Zase cvičím - Den 1.

Zase cvičím - Den 1.

Po měsíčním výpadku se vracím ke cvičení. Naštěstí to nebylo úplně bez pohybu. Občas se mi podařilo projet brusle nebo kolo. Běhání kolem malého dítěte člověka taky zapotí. Ovšem, bylo znát, že mi posilování chybí. Zraněná noha trochu zeslábla. Při běhu jsem začala kulhat a chůze po schodech je opět nejistá. Doufám, že si to nezkazím a vydržím.


Snažím se stále shodit nabraná kila během těhotenství. Z mé nejvyšší váhy po porodu jsem potřebovala shodit 35kg. Zatím se mi za 3/4 roku podařilo sundat 18kg. O tom jak, napíšu v samostatném článku.

Co jiného jsem si dnes mohla vybrat než Jillian Michaels a její legendární 30 Day Shred! Navnadilo mě psaní článku o mých úpravách cviků pro zraněné koleno. Byla jsem taky zvědavá, jestli a jak jsem se posunula od března, kdy jsem 30D.S. odcvičila celý poprvé.

Jediná doba, kdy můžu cvičit je přes den, když jde dítko (1,5 roku) spát. Já se modlila, aby tomu tak dnes bylo, protože za poslední měsíc byla dětská denní nespavost hlavním důvodem přerušení mých cvičebních pokusů. Večer to nejde, to už jsem utahaná, motivace je malá a potřebuji udělat i jiné věci. Po zalehnutí drobka jsem rychle navlékla úbor a boty, rozbalila podložku, vytáhla činky a zapnula video. Hurá na to!

Myslela jsem si, že level 1 bude brnkačka. Pche. Hned u rozcvičky, jsem si uvědomila, že mi ten výpadek dá Jill pěkně sežrat. Už jumping jacks na začátku mi daly pěkně zabrat. Srovnání - skáču, ale pořád ne dost vysoko a nohy nedávám moc daleko od sebe. Necítím jistotu. Noha dobře nepéruje. Dopady jsou stále tvrdé. Je to skoro podobné tomu, kdybyste dopadali na paty. No, je opravdu co posilovat.

"Jill mě chce zabít!" To jsem si říkala u kardia v 1. kole. Kombinace jumping jacks a jump ropes je vražedná. Je to tak se mnou skoro vždycky. Mám pocit v 1.kole, že to nemůžu vydržet a "chcípnu", že je do konce hooodně daleko. Ve 2.kole to přestanu řešit a ke konci sepne jakýsi můj cvičební autopilot. Na konci 3.kola se divím, že už je tu protahování (to si vždy o 3-5 minut prodloužím, protože je to na mě moc rychlé). Cítím se jako znovuzrozená a dala bych si ještě. Úplné řecké drama. :-) Stále se musím dost hlídat. Některé podřepy ještě na nemocné noze neudělám tak hluboko (nejhorší jsou side lounges). Myslím, že už zvládám správné provedení cviků (zpětně si uvědomuji, kolik jsem v březnu dělala chyb a nejvíc jsem asi kazila kliky). Díky tomu vidím, že jsem se posunula o level výš, ale samozřejmě prostoru pro zlepšování je stále víc než dost. Musím uznat, že jsem se bavila. Už se těším na zítra. :-)
 
Nicméně Jill nebyla mým jediným pohybem. Dopoledne jsem s kočárkem kroužila na inline dráze. Vyzbrojená od hlavy až k patě jako rytíř v brnění a jako správná "špatná matka" jsem ratolest uplatila musli tyčinkou pro děti od 1roku a kukuřičnou křupkou (vše ze zdravé výživy), takže nakonec vydrželo 4km, což beru jako velký úspěch. Pak jsme se šli honit na písek. Děkuju andělům strážným, že jsme jízdu přežili. Jsem husa. Chtěla jsem vědět jestli náhodou dítko nespí, tak jsem na rovném úseku zajela vedle kočárku a snažila se nakouknout pod korbičku. No jo, jenže kam koukám, tam jedu, takže jsme uhnuli z dráhy do 1,5m širokého pásu trávy a já nakonec brzdila o dřevěný plot. Kočárek byl v pohodě, já chvíli v šoku. Nic se naštěstí nestalo a jen jsme se tomu zasmáli a pokračovali dál. Mohlo být hůř. Na druhé straně cesty je rybník. Proto u té strany naštěstí vůbec nikdy nejezdím. Vím, jak jsem šikovná. Co říct, mám velké poučení pro příště. Holt za blbost se platí.
(Na obrázku to nejsem já. Je z netu.)

Vzhledem k tomu, že venku je konečně taky chvíli krásně doufám, že se ještě dostanu na kolo. Je škoda nevyužít hezké počasí. Kdo ví, jak zase bude, že?