Gravinest 8

Kontrola - cestování - kontrola - cestování

Minulé dva dny byly náročné a uvolňující zároveň. Čekala mě celkem 4 různá vyšetření, která se v těhotenství provádějí a mě se podařilo je nacpat do dvou dnů. Protože jsme s dcerkou stále u rodičů a já musela odjet z jednoho konce republiky na druhý, snažila jsem se si to zorganizovat tak, ať jsem pryč co nejkratší dobu. Dcerku jsem tedy nechala přes noc na hlídání mamce. Ta to samozřejmě zvládla bravurně a jediný komu se stýskalo jsem byla já.

Tohle by se u nás občas hodilo.

Ve středu mě ráno vezl taťka na vlak, pak jsem si užila cestu Regiojetem do Prahy v relax třídě. Musím říct, že z celého dvoudenního cestování to byla nejpříjemnější část. Pohodlné sezení, kde jsem se vešla s bříškem, posnídala jsem i poobědvala a nemusela jsem si vozit svačiny po kapsách. Praha byla tradičně přeplněná. Všichni někam spěchali, strkali do mě...no tohle mi nechybělo. Na škole jsem to neřešila, ale těhotná si své bříško chrání a tak mi to tentokrát dost vadilo. Nejvíc, když mě na václaváku zezadu málem srazil spěchající byznysmen. Zasyčel rychlé pardon a když si všiml, že jsem těhotná, tak alespoň bylo vidět, že se na vteřinu zastyděl a rychle přešel na druhou stranu chodníku a pokračoval v chůzi tam.

     

Mhd jsem se dokodrcala k zubaři. První z nutných těhotenských preventivních prohlídek. Naštěstí mám zuby i dásně zdravé, dostala jsem pochvalu a zase frčela dál. Ufff! Mám od dětství ze zubařů hrůzu. Podepsala se na tom jedna zubařka s přístupem čarodějnice. Klepala se vždycky celá třída. Brečeli i ti největší hrdinové. Když jsem vešla na gymnáziu k zubařce, co měla ordinaci v naší škole, byly se sestrou v šoku, jak jsem vystresovaná. Daly si tu práci a po celé studium se snažily poupravit můj přístup k zubařům a zmírnit můj strach. Teď chodím ke strejdovi. Je úžasný, ne proto, že je můj strejda (přes koleno), ale je opravdu dobrý zubař. Precizní, pečlivý a poctivý... Strach z dětství mi zůstává, ale už to není taková hrůza.

                                   

S manželem jsem autem pokračovala z Prahy dál. V podvečer jsem prošla klasickou těhu prohlídkou u gynekologa. odevzdala hromadu papírů s výsledky z genetiky a všichni jsme si oddychli, že vše konečně vypadá normálně. Na druhý den mě ráno čekala prohlídka u praktika, natočení EKG, které má naštěstí v ordinaci, takže jsem kvůli tomu nemusela ještě letět do nemocnice a objednávat se a čekat tam. Další zápis, další razítko, další vyšetření. Tentokrát tzv. velký ultrazvuk, který se dělá ve 21. týdnu. Milá paní doktorka pořádně "osonila" prcka, který je v pořádku. Samozřejmě by to nebylo naše dítko, aby trochu lékařku nepozlobilo. Dcerka vyplazovala na doktorku jazyk, nacpala si pupečník mezi nožka odmítla se dál ukazovat. Malý si zase strkal ruce před obličej a odmítal je dát stranou, ale nakonec jej paní doktorka přeci jen přelstila. Další zápis, další razítko, další cesta. Zpět do Prahy jsme jeli s manželem opět autem. Přezuli jsme večer předtím gumy, takže to drncalo na cestě v katastrofálním stavu (tankodrom je proti tomu jak německá dálnice) ještě víc než den předtím, takže mi zle, jako v prvním trimestru. Vysedla jsem v Praze u tramvajové zastávky zelená jak sedma a manžel mě nechtěl nechat jet, ale musel odspěchat za povinnostmi, tak jsem se dušovala, že jsem už ok a zvládnu to.

                            

Dojela jsem na nádraží, koupila si něco k jídlu, knihu a našla si místo k sezení. Na courání jsem už neměla sílu. Bohužel jsem na cestě zpět jela ve standardní třídě. Neměla jsem při objednávání lístku na výběr, protože Regiojet byl vyprodaný a zbylo poslední místo. Jako studentovi by mi to nevadilo a přišlo komfortní, ale v porovnání a s rozmlsáním z předešlého dne, jsem se tak pohodlně necítila. Bylo to klasické kupé o šesti místech. Plné. Hledali jsme místo pro nohy a já vhodnou polohu, aby mě nebolely záda a netlačilo bříško. Největší kovbojkou bylo dojít si na wc na malou a za jízdy se udržet na nohou a v čistotě a bezpečí vykonat svou potřebu. Je to náročné normálně, natož s těhotenských břichem...ale dobře to dopadlo. :-) Servis okolo mají vychytaný, což je nesmírně příjemné. V tomto ohledu není opravdu nač si stěžovat. Opět jsem nemusela kupovat zásoby na cestu (čím méně jsem toho vezla, tím líp) a dobře se najedla a napila ve vlaku. Doma jsem pak večer nemusela brát lednici útokem a uvařila si jen bylinkový čaj. Blbé bylo, že jsme měli 35 minut zpoždění. ten den jej měly velké snad všechny vlaky. Nestihla jsem tak přestup a musela čekat na další vlak a přijela tak domů o dvě hodiny později. To mě ještě musel sousedka vyzvednout ve městě, protože do té naší vsi (pardon obce) mi zrovna nic nejelo.

Prima bylo, že jsem měla čas na čtení a tak do výzvy budu mít nakonec přečtené dvě knihy. Nicméně utahaná jsem byla ještě dnes a tak jsem při odpoledním pokusu uspat malou zařezala sama. Naštěstí si ji mamka vzala na starosti a nechala mě se vyspat. To byla krása. :-)

Nakonec jsem v knihkupectví sáhla po něčem mírném.

Dnes se plánuji už jen trochu protáhnout na balónu a cvičení nechám na zítra, kdy už zase budu mít víc energie. Ono běhat za malou do schodů asi 50x za den, tahat ji po chodbě na strkací motorce a honit ji po zahradě mi dnes docela stačilo.

No, tak jsem se vypsala ze zážitků z cest a příště toho snad bude víc o cvičení. :-)