Gravinest 7

Echo, mrznutí a spánek.

Takto stručně by se dal popsat můj dnešní den.

                                           


Před šestou ráno jsem vstávala, abych stihla autobus z vesnice do města a z autobusového nádraží se přes celé město hnala do kopce do nemocnice na prenatální echo. Slovo "hnala" je poněkud silný výraz. Předběhl mě i důchodce a já funěla jako lokomotiva. Jsem zvědavá, jestli s pokročilejším stadiem těhotenství půjde fyzičku zlepšit.


Ještěže příroda vždy zařídí, že ženská při porodu sáhne do rezerv, o kterých nemá nikdo ani tušení, že by mohly ještě vůbec existovat. Mé tiché přání umřít naštěstí u prvního porodu nebylo vyslyšeno. Následná hormonální horská dráha zařídila částečný výmaz mozku a já se mohla radovat z miminka a časem připustila možnost dalšího těhotenství. :-)

Vyšetření proběhlo standardně. Prenatální echokardiografie je dělá v 21. týdnu těhotenství. Je to ultrazvukové vyšetření dětským kardiologem.  Mrňous je v pořádku. Jen dál panu doktorovi zabrat. Honili se, natáčel se zády nebo mu kopal do sondy. Rošťák. :-) Koukala jsem, protože normálně je to spíš lenoch. :-)

Už asi třetí den u nás trvá aprílové počasí. Tolik by mi nevadilo, kdyby nebyla taková kosa!!! Těšila jsem se, jak po vyšetření budu trajdat po městě a procházet obchůdky a nakupovat jako zběsilá až do oběda, když mamka hlídala malou, ale v deset jsem promrzlá ochotně nasedla na autobus zpět. Před devátou ráno toho moc nebylo otevřeno, ale postupně se začalo město probouzet, takže jsem měla kde se na chvíli ohřát a peněženku přeci jen trochu provětrat. Miluji opravená centra historických měst plných malých obchůdků, kde uděláte nákup jako v supermarketu, ale pokecáte si s lidmi, prodejci rozumí tomu, co prodávají a kvalita je mnoho násobně vyšší. Dělat takové nákupy bych asi každý den nemohla a už vůbec ne s dětmi, proto jsem si to osamotě v klidu mohla vychutnávat. :-) Co jsem ve městě ulovila napíšu v samostatném příspěvku o nákupech.

Jednu neřest jsem si ve městě neodpustila. 1-2x za rok, když se dostanu k našim, si u autobusáku koupím langoš s česnekem, sýrem a tatarkou. Je to taková záležitost z dětství, kdy jsem si jej svátečně dovolila koupit nebo když jsem se po týdnu vracela z internátu hladová, těšila se domů a čekala mě s obří krosnou cesta pěšky přes celé město. Prostě vzpomínky. Dobře chutná právě jen ten jeden langoš za rok a z tohoto stánku. Jinde to nemá to kouzlo (párkrát jsem to kdysi zkusila), takže mě to jinak neláká.

Nejspíš vlivem počasí na nás doma odpoledne přišla krize. S mamkou jsme usínaly i vestoje a malá vypadala, že nezalomí. Musela jsem si nakonec udělat normální kafe. Poslední pokus malou uspat byl někdy po druhé hodině, kdy jsem nakonec na počítači pustila tlumeně kreslenou pohádku a obě jsme usnuly...a spaly až do pěti. No, alespoň jsem odpočatá, protože to perpetuum mobile budeme muset utahat tak, aby alespoň do desíti usnula. Snažím se vyhnout dcerky kontaktu se sladkým, protože pak jede jako motorová myš. Normálně bych to zvládala líp, ale jako těhotná bych potřebovala spát tak desetkrát tolik.

Těšila jsem se na cvičení, ale bohužel jsem to po deseti minutách musela zabalit. Dcerka zamkla mamku se sousedkou na dvoře. Ještěže měla mamka u sebe mobil. :-)