Co jsem vařila 4

Mé "skoročínské" hody

Uvozovky a SKORO proto, že jsem se čínskou kuchyní pouze inspirovala, takže aby se její znalci na mě nezlobili.


Četla jsem zajímavou knihu Proč Číňané nepočítají kalorie. Obezita tam zatím není ještě na takové úrovni jako u nás a v Americe, takže jejich tradiční kuchyně asi bude mít něco do sebe.

Množství z úvodní fotky jsme s manželem jedli k obědu celý víkend a ještě pro mě zbylo na pondělí. Je to z podzimu 2013.


Základem byla pánev wok, na které jsem vařila zeleninové směsi.

Krůtí maso jsem pekla v troubě. Přesně si nevzpomenu, čím vším jej kořenila, ale určitě nechyběla sůl, pepř, sušený mletý zázvor i strouhaný čerstvý, trocha citrónové šťávy, tamari nebo sójová omáčka, česnek a kombinace olejů (trocha olivového oleje, kokosového oleje a plátek másla). Nejsem si už jistá, jestli jsem tam na ovonění nenasypala trošinku provensálského koření a chilli.

První zeleninová směs je z mraženého bonduelle sombrero mix,  mražené zelené fazolky, čerstvé pekingské zelí a červená paprika kapie. Zeleninu jsem prudce osmahla ve woku, trochu osolila, opepřila (vícebarevná směs z mlýnku), přelila tamari omáčkou a tuším, že jsem tam přikápla i worcester. Je to těžké vzpomínáni, protože jsem si přípravu zapomněla napsat a každý chod chutnal jinak a s manželem jsme se oblizovali.

Druhá zeleninová směs je z proužků cibule, celeru a mrkve. Napřed jsem si v misce rozšlehala vejce. To jsem vlila do rozpáleného woku a jakmile začalo nabíhat, tak jsem jej trochu rozšlehala a vytáhla kusy ven děrovanou naběračkou. Pak jsem zprudka osmahla cibuli, přihodila celer a mrkev a promíchávala. Osolila, přelila tamari omáčkou a na víc si bohužel nevzpomenu. Určitě toho v této směsi o moc víc nebylo.

Hummus čínský není, ale měla jsem na něj chuť a chuť jej vyzkoušet. Do kombinace se mi nakonec velmi hodil. Byl to druhý pokus a docela se mi povedl. Cizrnu jsem den předtím namočila do vody, dopoledne pozvolna vařila a pak rozmixovala s cca polovinou vody z hrnce, přidala olivový olej, sůl, česnek, špetku černého pepře, mleté červené papriky a koriandr (lepší je asi čerstvý, ale já měla sušený mletý). Recept mi pověděla jedna paní z Izraele. Poměr vám neřeknu a taky ona občas nějakou ingredienci změní. Ona sama to děla od oka. Jen jsem se snažila tak, aby byl ten můj co nejpodobnější tomu jejímu. Každý má trochu jiné chuťové buňky. Já osobně doporučuji přidávat všechny ingredience po troškách a průběžně chutnat. Pro mě hlavně opatrně s česnekem. Poprvé jsem to přehnala. Očividně její představa looot of garlic (hodně česneku) je trochu jiná než ta moje. :-) Na netu ještě někdo dává pastu tahini, ale tu já nemám. Někdo dává špetku mletého kmínu, šťávu z citronu (prve jsem ji nedala a šlo to i bez ní, teď jsem dala jen malou lžičku). Zkoušejte a najděte si vlastní a vyhovující verzi. :-)

Samozřejmě jsem sáhla po rýži basmati. Sama je dost aromatická a kromě soli nic jiného nevyžaduje, ale tentokrát jsem do ní přihodila 5 ks hřebíčku. Ten dávám vždy do obyčejné dlouhozrnné rýže. Hezky jí to dodá šmrnc a vůni, i když tu už vařím málo.

                                                            Dobrou chuť!