Gravinest 10 - běh na 3 km

Dm rodinný běh a půlmaraton Karlovy Vary

 

Ještě v pátek to vypadalo, že nás čeká klidný víkend doma. Vše se nakonec změnilo. Zjistili jsme, že na půlmaratonu v Karlových Varech, který se konal včera 24.5.2014, mají ještě volná místa. Přihlásila jsem nás tedy na DM rodinný běh na 3 km a manžela na půlmaraton.

Určitě jsem nemohla být jediná těhotná na trati, ale dost jsem všechny u registrace pobavila:
"Jakou chcete velikost triček?"
"Pro dcerku to nejmenší, pro manžela l a pro mě...co největšího máte?"
"Cože, vy to poběžíte taky?!?!"

Když jsem registrovala manžela tak pán koukal, že běžíme i rodinný běh:
"Vy jako fakt půjdete taky?!?!"
"No, proč ne, za hodinu tři kilometry snad ujdu."
"Nemáte strach?"
"Nebojte, já vám tu neporodím. termín mám až koncem léta."

Po prvotním šoku se nakonec všichni smáli. Mám docela velké bříško, takže asi proto je napřed každý tak překvapený. Nejsem určitě jediná těhotná, co byla na startu krátkého běhu nebo co procházkuje, běhá, cvičí...

Sobota se začala hezky vybarvovat. Kolem poledne přišla do Varů docela brutální průtrž mračen, bouřka...no ženili se všichni čerti. My vyráželi na start za deště, ale to nejhorší už přešlo. Samozřejmě, že jakmile jsme nastoupili do autobusu, dcerka usnula, takže jsme ji museli vzbudit. Těšila se na to dva dny, tak jsme nechtěli, aby o závod přišla. Sice byla chvíli zmatená a nevrlá, ale atmosféra, lidi a hlavně tolik dětí kolem ji zaujaly.

Mám moc ráda tyto akce. Ta atmosféra vás fakt vtáhne do děje a je to mnohdy dojemné až k slzám. Obdivuji každého, kdo překoná sám sebe a zvládne uběhnout třeba půlmaraton, maraton...prostě cokoliv. Já se zatím tak daleko nedopracovala, ale je to jedním z mých snů zvládnout ve zdraví uběhnout podobný závod. Uvidíme, co budoucnost přinese...

Nevím, kolik bylo účastníků, ale těšilo nás, že i přes nepřízeň počasí přišlo tolik lidí. závodit i fandit. Počasí se umoudřilo a během rodinného běhu obloha krásně vyčistila a začalo svítit sluníčko. takže jsme během běhu stihli zmoknout i uschnout. :-) Díky krásnému počasí už hodinu před závodem, tak dorazilo povzbuzovat víc lidí i na hlavní závod, což bylo super.

Já se bála, jak ty 3 km zvládnu, když se občas ploužím s dcerkou jen na pískoviště a zpátky, ale byla jsem v ten moment tak nabuzená, že jsem šla hezky svižně a místy to i připomínalo běh. Dcerku manžel poponášel jen chvíli ze začátku, než se probrala, ale pak už statečně pobíhala směrem do cíle sama. Rodinný běh se běží 3 km lázeňskou zónou, takže prostředí je příjemné ( ty kočičí hlavu už méně, ale naštěstí nebyly po celé trati).

Asi v polovině  vzdálenosti se k nám přidala nějaká čínská reportérka. Když zjistila, že si umíme povídat anglicky, tak už s námi zůstala a musím říct, že se s ní povídalo opravdu moc hezky. Byla jsem ráda, že je z naší zemičky tak unesená. Má ráda běhání a tak v rámci cestování a práce si to spojí třeba i nějakou reportáží o podobných závodech. Zalíbila se jí naše dcerka a jak to u těchto národů bývá, fotila pořád všechno dokola. I nás a malou a pak prohlásila, že bude v Číně slavná...no doufám, že to nebude tak žhavé. :-)

Byla překvapená, že si na takový chůzo-běh (jak bych to nazvala já) troufnu, že u nich v Číně toho těhotným moc nedovolí a ptala se, jestli a jak to konzultuji se svým lékařem. Na to jsem přiznala, že jsem lékař a že to tedy konzultuji se sebou, tak se nakonec musela smát taky. Nepřišlo mi na tom nic divného jít na 3 km svižnou procházku. Je fakt, že jsem byla hned rudá jako rajče, ale to jsem vždycky. Lidi docela koukali, fandili, ukazovali na mě a bříško. Někteří obdivně pokyvovali, jiní vypadali lehce překvapeně a jiní povzbuzovali o to víc. Byla to docela legrace. Nedovolila bych si jít do ničeho, co by mé tělo a mimčo nezvládli. Trať jsme zvládli asi za 40 minut (Vloni to bylo 15-20 minut).

Samozřejmě, že jsme "doběhli" do cíle poslední, ale to nám vůbec nevadilo! Moc jsme si to užili a měli z toho naprosto úžasný rodinný zážitek! Bylo vidět na všech okolo, jak si to náramně užívají. V cíli nás hned vyzpovídal moderátor a nejvíc mě těšilo, že nám rukou přišel potřást i samotný Carlo Capalbo! ( Což mi po manželově upozornění došlo až dnes a to jsem před dvěma dny s ním četla rozhovor. Možná, že kdyby se kolem nedělo tolik věcí, došlo by mi hned, kdo z organizátorů to za námi přišel. Holt jsem blbka.)

Pak jsme se sešli se zbytkem rodiny a party a šli se připravit na půlmaraton. Manžel se převlékl. Byl dobrý nápad si vzít sebou dvoje boty. To ocenil asi nejvíce a taky kompresní podkolenky. Dcerce jsem sundala gumáky a dala suché ponožky a botky do teplejšího počasí. Dobrá motivace pro děti po trati - snaha proběhnout všechny kaluže!!!

My nebežci jsme si našli flek u startu, nažhavili fotoaparáty, připravili si hlasivky a čekali jsme na úvodní výstřel. ty starty na půlmaratonech a maratonech jsou parádní. Spolu s Vltavou Bedřicha Smetany to vážně nemá chybu. Člověk jen zamáčkne slzu a par řve na všechny " DO TOHO!".

Dobře jsme si stoupli, takže jsme stihli naše běžce po cestě podpořit celkem 4x. Fotek tak bude do alby dost. Při posledních kilometrech se jim hodilo, že jsme měli pro ně nachystaný hroznový cukr. I když říkali, že občerstvovacích stanic bylo dost, tak ke konci se hodila každá podpora a dodání energie.

Fandili jsme všem. Nejen "našim". Dělá mi radost, když vidím, jak to vážně umí povzbudit. Vzpomněla jsem si, když jsem manželovi fandil na jeho prvním maratonu. Vzala jsem si kvůli němu schválně krátkou sukni a když mi ji jednou vítr zvedl nahoru, tak povzbudilo tolik běžců, že jsem to neřešilo. Nebylo v tom tehdy nic nechutného, ale pánové na trati to vzali s humorem a dokonce i poděkovali a pak jim na chvíli zmizel z tváře útrpný výraz. :-)

Musím uznat, že Runczech má tyto závody fakt zmáknuté. Jasně, vždy se najde chybka, ale to jsou jen drobnosti a jednotlivosti a většinou je to o lidech, ale celkově je organizace výborná. Dneska tedy spíše pianko a s dcerkou jen na hřiště. Myslím, že do budoucna na podobné akce budeme s dětmi chodit. V naší republice je jich přes rok dost. :-)

                                 

                                                 Jak jste trávili víkend vy?