Bod sedmý.
Přečíst něco z beletrie. Ideálně stihnout přečíst celou knihu. Dlouho jsem se k nějaké oddechovce nedostala.Sice jsem kvůli zdravotním komplikacím neodcvičila vše, co jsem si naplánovala, ale zato jsem přečetla hned tři knihy. Mamka hlídala malou a já nemohla dělat nic jiného, než si lehnout do postele a potivě se kurýrovat z nachlazení a když jsem měla hexenschuss, tak jsem se ani hýbat nemohla, takže jsem četla. Dva dny ve vlaku mě taky posunuly o několik stránek dál. Nevím, kdy naposledy jsem přečetla tolik beletrie.
Barbara Woodová - Had a hůl
Pro oddych jsem si v posledních letech oblíbila její knihy. Líbí se mi, jak každé téma zpracuje. Je vidět, že se na příběh pečlivě připraví. Ráda čtu knihy z jiné doby. Barbara Woodová prostudovává nejen historii dané éry (samozřejmě si přidá do příběhu něco svého, jak to spisovatelé dělají), ale také místo děje navštíví, takže to není psaní jen z tepla domova bez skutečných znalostí reálií. Není to jen červená knihovna. Kromě milostného příběhu, historické doby a místa ještě zaplete do děje něco týkající se medicíny, což se mi moooc líbí. Hada a hůl jsem zhltla za tři dny. Normálně bych tohle četla asi půl roku, ale v posteli s chřipkou to jde rychleji. Doporučuji k oddechu. Najdete tam romantiku, trochu historie (dokonce mě to donutilo zalistovat v Kronice lidstva), medicíny a "drámo".Anotace:
" Sýrie, rok 1450 před Kristem. Leah, nejstarší dceři vinaře, bylo právě osmnáct lety a dosáhla tak tradičního věku pro zásnuby. Nabídku k sňatku bohatého, ale krutého stavitele lodí Jothama odmítne poté, co zjistí že Jotham i jeho rodina trpí epilepsií. Rozzuřený takovou veřejnou potupou, začne Jotham vydírat otce Leah - buď se za něj Leah provdá, nebo Jotham celou její rodinu zničí... Nová kniha jedné z celosvětově nejúspěšnějších autorek historických románů.".
Barbara Woodová na wikipedii (Aj)
Jane Austenová - Watsonovi
Jane Austenová je moje srdeční záležitost. Na gymplu na itnru všechny holky četly dívčí romány a červenou knihovnu (Lančová a pod.) a mě to nikdy moc nebavilo, tak jsem moc nezapadala. Jedinou "romanťárnu", co jsem si tehdy oblíbila byly romány Jane Austenové. ty tehdy skoro nikdo nečetl, protože to patřilo do doporučené/povinné literatury ve škole. Jediná kniha, kterou jsem v životě přečetla znovu byla její Pýcha a předsudek. Četla jsem ji i v angličtině.Při čekání na "hlaváku" v Praze jsem se vyhnula ostatním obchodům (dokonce i těm s čokoládou) a zakotvila v knihkupectví. Musela jsem se hodně práskat přes prsty, abych nezruinovala náš rodinný rozpočet (týden před tím jsme s manželem koupili čtyři knihy) a dovolila si jen jednu knihu. Sáhla jsem právě po Watsonových, které jsem ještě nečetla. Je to nedokončený román, který měl být původně rozsáhlým dílem, ale Jane A. bohužel zemřela dříve. Zanechala poznámky, ze kterých bylo celkem zřejmé, jak zamýšlí naložit s některými postavami. Watsonovi jsou útlá knížka (přečetla jsem ji skoro celou ve vlaku a dočetla večer před spaním). Četla jsem verzi, jež dokončila dle dochovaných pramenů L. Oultonová. Byla jsem spokojená. Nasaturovala jsem se "austonovsky", jak jsem potřebovala. :-) Kniha se povedla, i když je cítit, že by to Jane rozvedla přeci jen více, nicméně oceňuji, že se Oultonová raději nepouštěla dál a zachovala její odkaz raději na menší ploše. Milovníci Jane Austenové mají Watsonovy nejspíše už v knihovničce.
Anotace:
" Emma Watsonová vyrůstala u své tety, a když se v devatenácti letech vrátí zpět do svého rodiště, vzbudí to rozruch. Z Emmy vyrostla krásná, inteligentní a charismatická slečna na vdávání, která u dam jitří závist a u mužů rozviřuje zájem. Na pozvání rodinných známých se zúčastní plesu a vypadá to, že o nápadníky nebude mít nouzi. Dvoří se jí floutek Musgrave, mladý pastor Howard, a dokonce i sám lord Osborne, člen místní smetánky, k němuž všichni obdivně vzhlížejí. Watsonovi nejsou zrovna bohatá rodina, a tak její členové bedlivě sledují, jakého muže si Emma vybere. A zdaleka ne všichni to s ní myslí dobře – třeba povrchní a prospěchářská švagrová Jane, která má o Emmině sňatku své představy. Jenže Emma si do života nechce nechat mluvit a je odhodlaná rozhodnout se bez ohledu na rady okolí, i kdyby její volba měla být některým trnem v oku...
Novelu Watsonovi začala psát Jane Austenová v roce 1804, zamýšlela ji rozpracovat do rozsáhlého románu, ale nakonec ji nedokončila. O dokončení se později pokusilo několik autorek, z nichž k těm úspěšným patřila L. Oultonová, jejíž verzi završení příběhu Emmy Watsonové jsme pro toto vydání vybrali.".
Jane Austenová na wikipedii - cz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.