Žijeme na smetišti

Letošní zima sněhem moc neoplývala a tak je příroda nahá a my můžeme pozorovat, co je většinou zraku pod sněhovou peřinou skryto. Ráda bych se rozpovídala o tajemné stránce zimní odhalené přírody, ale to, co pokaždé vidím vyjdu-li ven oku rozhodně nelahodí.

Igelitové pytlíky lítají snad úplně všude.

Jsou to odpadky. Odpadky kam se podíváš! Zhrozila jsem se kolik jich všude je. Povalovat se odpadky člověk bohužel vidí snad odjakživa, což je samo o sobě dost smutné, ale teď se na to zaměřila moje pozornost takovým způsobem, že mě to fakt vytáčí. Průvodní fotky jsou ze dvou kraťoučkých procházek. První mi zkazila dojem z krásného dne a ty tmavší fotky jsou z procházky do blízkého obchodu po cyklostezce podél břehu řeky hned pod našimi paneláky.

Ráno když jdeme do školky se jim musíme neustále vyhýbat. Občas člověk někdy něco posbíral a vyhodil do koše, ale teď, když musím hlídat dvě děti, aby se v nich nerochnily ( jo, jsem ta hysterická matka, co má strach z nemocí a nechá děti se hrabat jen na "ověřené" zahradě) a taky mi už dělá problém se ohýbat přes těhotenské bříško, tak tomu moc nedám. Jinak bych si nakoupila ochranné pomůcky a vyběhla to ven vysbírat alespoň kolem našeho paneláku (jestli se nic nezmění asi to nevydržím a udělám to někdy po porodu). Sběr odpadků holýma rukama jsem dětem ze strachu z nemocí zakázala. Nejenže se válí hromady bordelu na travnatých plochách a je smutné, že nehrozí že by se po nich mohly děti svobodně prohánět (tady je to na samostatnou kapitolu o psích exkrementech na každem, ne metru,ale centimetru čtverečním), ale už se jim musíme vyhýbat i na chodníku. Pomalu není úniku.

I to je další důvod, proč nepodporuju distribuci reklamních letáků. Na závěr zbytečný odpad.

Opravdu zamořujeme náš svět a to ve velkém! Když se rozhlédnu kolem sebe, tak to očividně nikoho netrápí. Rozepisovat se o zdravotních a bezpečnostních rizicích, která sebou tyhle volné odpady nesou, by bylo na hooodně dlouhý článek, který bych napřed raději ještě konzultovala s kompetentními odborníky. Spíš mě zajímá, jak to můžeme přírodě a sami sobě dělat?!?!

Úplná vánoční dekorace, že?

Kde je problém? V nás! Není to věc města a technických služeb, které neuklízí. Uklízí. Vídám je, ale tohle množství asi stíhat nejde. Košů je kolem taky dost. Tedy pominu-li, že nějací "dobráci" na silvestra použili všechny koše v okolí jako odpaliště pro zábavní pyrotechniku. My sami jsme ti, co si tu ten bordel děláme. My vyhazujeme papírky, pytlíky, obaly... jen tak do prostoru.

Tady si očividně udělal někdo párty. Je to na vytížené stezce, kde chodí hromada lidí a dětí.

Často taky slyším: " To je ta dnešní nevychovaná mládež.". Není to úplně pravda. Ano, mládež sice odpadky bez skrupulí zahazuje, ale není na vině sama. Za prvé, když je mládež nevychovaná, tak kdo jiný než my, rodina , ev. škola, společnost je má vychovávat? A co je učíme? Právě tohle. Bohužel pravidelně vídám zahazovat odpadky lidi všech věkových kategorií a společenských vrstev. Zní to blbě, ale bordel dělá bezdomovec stejně jako dáma s kabelkou od Diora. To vše jsem viděla. Paní ve skoro důchodovém věku zahodí nějaký obal a pak se diví, že když se na mě zazubí na pozdrav, že se mračím. Proboha, vždyť jsem před pár vteřinami viděla, co děláte! O neposlušných pejskařích, co neuklízí po svých mazlíčcích ani nemluvě. Minimálně u nás si člověk musí dávat dobrý pozor, kam šlápne. Tráva je naprosto zapovězená.

Kuřáci jsou obvzvlášť neukáznění. Krabiček bylo cestou mraky.

Kvůli tomu všemu "chodím venčit děti do výběhu". Naštěstí máme kousek od domu volnočasový areál, kam nesmí zvířata, je oplocený a město se o něj velmi intenzivně stará. Tam můžu děti vypustit na trávu relativně bez obav. Je ovšem dost smutné, že jsme to dopracovali tak daleko, že pro kousek čisté přírody a životního prostředí si ve městech musíme budovat "výběhy".

Vajgly jsou úplně všude. Prostě mor. Bohužel ten hnus mají děti tendenci rády sbírat. Jsou to všechny ty světlejší tečky a fleky, nejen ty na chodníku, ale byly fakt všude. Pozoruju tento kuřácký reflex - jdu, dohulím, zahodím, ti uvědomělejší ev. ještě típnou. Z celého týdne jsem neviděla ani jediného kuřáka zahodit špačka do koše, i když v ten moment procházel zrovna kolem něj.

Jak z toho? Začít u sebe. Otřepaná a jednoduchá fráze, ale sedí. Ono to ani jinak nejde, než že přestaneme kolem sebe dělat bordel, že to naučíme nedělat své děti a možná i někoho dalšího v našem okolí. Já venku nic nevyhazuji. Používám odpadkové koše. Jde-li to třídím odpad i cestou. Doma odpad třídíme. Mít zahradu, tak ještě kompostuji. Učím to i naše děti. Čtyřletá dcerka umí věci roztřídit na komunální odpad, papír, plasty. Co neví, zeptá se. Venku děti učím chovat se k přírodě hezky a šetrně. Doufám, že se mi podaří to do nich zakořenit tak hluboko, že to z nich nic nevymaže. Kéž by.

Prostě další z mboha pohozených obalů, papírků...

      Buďte prosím ohleduplní ke svému okolí, buďte ohleduplní k sobě. Děkuji!