Klasický shon

Přesuny, vyřizování, kontroly, Velikonoce...

Třeba někdy tohoto stavu docílím. Ááách.

Uf, chvíli je klid. Docela to od posledních příspěvků pro mě byly hektické dny. Mám pocit, že jsem skoro co druhý den absolvovala nějaké vyšetření pro těhotné. Měli jsem pár vyřizování kolem nového bytu, které zatím bohužel nic nikam neposunuly. Jezdili jsme po celé republice.



Zkusím to trochu popořadě. Absolvovala jsem fakultní ples. Byl pro mě na půl pracovní, protože jsem děckám pomáhala s vystoupením (říkám tak všem všech věkových kategorií, neboť pocházím z Moravy z míst, kde na sebe "děcká! " řvou i důchodci. Všichni už si kolem mě zvykli. :-) ). Už jen takové ty úpravy v rámci generálky, jako prostorové uspořádání, výraz, kulisy a kostýmy. Jsem ráda, že se vystoupení povedlo. V tom vás budu ještě chvíli trochu napínat. Cestu do Prahy jsem si užila, ale utahaná jsem byla dost.


Tohle těhotenství je ve znamení neustálé a obří únavy. Je to fakt síla. Další velké kolo vyšetření mě moc nezklidnilo. Během týdne jsem absolvovala čtyři a ještě čekám na některé výsledky. Podrobněji o tom v gravinestu. Nejnáročnější na tom je, že jezdím mezi dvěma městy, musím balit a shánět hlídání pro děti. Po dvou porodech nechci před tím třetím měnit doktora, ani místo porodu. Přeci jen je v něčem pohodlné rodit tam, kde už jsem rodila 2x a být v péči někoho, kdo už mě zná. Stát se samozřejmě může všechno a do manželova rodiště to stihnout nemusíme, ale velké změny teď dělat nechci. Stěhování bude naprosto stačit.


To se ovšem zatím posouvá na neurčito. Katastr sice konečně provedl vklad nemovitosti na nás, ale ještě jsou tu zástavní práva a jejich výmaz. Na všechno mají státní instituce moře času a stanovené lhůty dodržují nad plán. Nedej bože, že by někdy něco vyřídily dřív. Chtěla bych vidět, jak by vypadalo zdravotnictví, kdybychom my lékaři, sestry a ostatní pracovali stejně. No nic. Další lejstra, další podpisy, další peníze a další čekání. Zatím jsme ani nedohodli stavební firmu na rekonstrukci bytu. Už jsme doufali, že si plácneme, ale rozpočet, který nám jedna firma nakonec poslala, převyšoval nejen jejich původní odhad, ale taky náš totální strop. Zatím byli manžel s dcerkou akorát párkrát škrábat staré tapety z betonových zdí. Tyhle demoliční práce ji baví. Může chvíli něco likvidovat a ještě za to dostane pochvalu, jak je šikovná. :-) Zjistili jsme, že jsou v bytě asi tři až čtyři vrstvy tapet nalepené rovnou na betonových zdech. Tehdy se nikdo nevzrušoval po dostavbě paneláku tím, že by štukoval stěny. Všichni nalepili tapety na holý beton a hotovo. Naše milá paní sousedka říkala, že dřív jste mohli přijít ke komukoliv na návštěvu a přišli jste si jako doma. Prostě nic jiného nebylo a tak měli všichni ty stejné tapety a nábytek. Jo, taky si toho dost pamatuji. Kromě stejných tapet třeba šílené válečkové vzory na stěnách. Dnes se tapety a vzory vrací a je moře krásných designů, ale já zatím v sobě nedokážu překonat blok a nechuť k nevkusným totalitním dekorům, takže to zatím vidím na hladké bílé stěny jako základ.


Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že Velikonoce strávíme u mé rodiny na Moravě. Nápad super, načasování katastrofální. Odjeli jsme ve čtvrtek, což byla ta největší blbost, co jsme mohli udělat. Ještě nikdy tak příšernou cestu nepamatuji!!!!! Jedeme přes celou republiku a tentokrát nám cesta trvala přes osm hodin! "Tý jo, to byste byli u moře né?" říkali známí. No, to pomalu jo. Se dvěma dětmi se táhnout ucpanými silnicemi a dálnicemi jak sopel bylo vážně výživné. Přežili jsme. Celý pátek jsme se z toho zdrchávali. Poučení pro příště. Jak proběhly Velikonoce u nás doma ještě popíšu. Bylo to zajímavé, všichni si je užili i "užili". ;-)

Jsem s dětmi na dva týdny u rodičů, tak se těším, že si trochu odpočinu, budu spát, stíhat psát na blog, že se děti prolítají venku, co to jde. Začíná jaro a tak je tady nádherně. Příroda se nadechuje a já se těším, že my také.

                                        

                                        Tak ať se vám lehce a svěže dýchá!