Gravinest 19 - Má intuitivní kresba ve 2. těhotenství, 2

Jak jsem si intuitivně kreslila 2

 
Intuitivní (automatická) kresba v těhotenství. Pro mě způsob, jak se uklidnit, napojit na miminko, na sebe, učit se soustředění, zbavit se svých strachů... Zkrátka jakási očista mé duše.


Zní to dost vzletně a velkolepě, tak ten patos trochu učešu. Je mi jasné, že z pár obrázků nevyřeším všechny své problémy, mindráky atd. Bude to chtít mnohem víc práce na sobě než se dopracuji alespoň na půl cesty, kam chci. Nicméně jsem vděčná za vše, co mi na té cestě pomůže. Klidně pak vykoupím místní papírnictví a výtvarné potřeby.

V těhotenství se mé dotazy týkaly vždy nejvíce toho, je-li miminko v pořádku, jestli mu nic nechybí a má-li se dobře. Občas jsem se snažila vypořádat s obavami, negativními myšlenkami nebo rodinnými vztahy. Jak těhotenství pokračovalo, směřovaly mé myšlenky víc k porodu, jeho průběhu, přání jak by měl probíhat (mému i dítěte) a taky zpracování dlouhého čekání.

Předkládám vám druhou sérii obrázků z mého druhého těhotenství. Na rovinu říkám, že neukazuji úplně všechno. Buď nejsou obrázky vůbec vidět nebo jsou pro mě už moc intimní.

Týden 35+6. Miminko, jak jsi na tom? Chceš už ven nebo chceš ještě zůstat vevnitř?

Už pluji. Klidná hladina a loďka si svým pohodovým tempem pluje, kam má. Je vidět, že ještě není v cíli, ale blíží se. Ještě je čas, užij si léto.

Týden 36+6. Těšíš se za námi, broučku?

Co mi chceš říct, sdělit? Je to mé přání, aby jsi už bylo na cestě za námi? Očekáváme tě s náručí plnou bezmezné lásky. Děkuji děloze a placentě za úžasnou péči o miminko i mě.

Dráha je připravená. Kvapem se to blíží. Dítě je stále v obalech, plodová voda neodtekla. Vyplatí se v těhotenství nezapomínat na dělohu (zde květina) a placentu (ta druhá kapička).  Jsou jeho součástí. Poskytují dítěti životní prostor, bezpečí, výživu, zkrátka vše, co k bytí potřebuje. Myslete na celé své tělo, protože těhotenství se postupně přizpůsobuje celý organismus. Mě se to vyplatilo. Je dobré umět poděkovat. Nebát se toho.

Týden 38+2. Porodí tě láska.

Co ty? Porodí tě láska. To bylo součástí jakýchsi manter, co jsem sobě a miminku opakovala. Až na ten "zámotek" vpravo je obrázek asi celkem pochopitelný. Prostředí dělohy, placenta a miminko mířící k nám s láskou.

Porod

Když bylo těhotenství pro mě fakt dlouhé a já už si přála ať to konečně přijde, bylo třeba pár věcí, aby nastal ten správný klid a prostor pro porod. Pomohlo, že přijela moje maminka a vzala si na starost dcerku a já se mohla věnovat jen sobě. Napsala jsem miminku dopis. O naší lásce k němu, že má mezi námi své místo, že se na něj těšíme a co nás společně v životě čeká, že se nemusí bát za námi přijít. Kdo ví, třeba i to zabralo. Samozřejmě velký díl na vyvolání porodu asi měly mé "sportovní" aktivity jako rychlá chůze (běh bych ráda, ale to už jsem nezvládala), jóga, akupresura, tanec. Snahy lékaře miminko vybudit se spíš nakonec minuly účinkem. Potřebovalo svůj čas, spojit se se mnou, aby mohlo za námi.

Poslední dva  obrázky jsou z porodu. V jeho začátcích a středu. Porodila jsem 26.8.2015 ve čtyři ráno.

Týden 39+5. Porod

Bylo kolem 17:00. Kontrakce jsem měla po deseti minutách už pár hodin. Spirála se roztáčí. Je to tady.

Z dalšího obrázku mě pomalu až mrazí. Tělo to vážně ví a já si uvědomila až po porodu, co mi říkalo.

Týden 39+5. Porod

Snad je to trochu vidět, protože tohle jsem vám opravdu chtěla ukázat. Vzhledem k tomu, že mě z porodnice dvakrát vrátili domů, že to bude ještě dlouho trvat (sama jsem neprotestovala vzhledem k tomu, že dojezdnost autem byla do deseti minut a v domácím prostředí je člověku líp), zařekla jsem se, že dokud nebudou kontrakce co pět minut nebo mi nepraskne plodová voda, tak nikam nejedu. No, asi jsem mohla porodit dřív, ale prostě to bylo, jak to bylo. Když se mi během dvou kontrakcí z deseti minut zkrátil interval na tři a pak už to skoro bylo bez pauzy, věděla jsem, že se může stát, že to nestihneme dojet. O porodu zde. Uklidňovala jsem se, že mi ještě nepraskla plodová voda a když jsem klečíc na zadní sedačce v autě cítila hlavičku, prosila jsem, ať to ještě chvíli počká.

Vodu mi museli píchnout na sále s tím, že mi řekli, že kdybych dorazila dřív, píchli by to dřív a nemusela jsem se tak dlouho trápit. No, já se netrápila. Bylo to sice vyčerpávající a náročné, ale tentokrát jsem se na to připravovala a uměla s porodními stahy pracovat. Schválně píši stahy a ne bolesti, protože jsem to tak nevnímala. Byl to velmi náročný sportovní výkon. Snad poprvé v životě jsem byla na sebe tak pyšná a se sebou opravdu spokojená, že jsem něco zvládla tak krásně.

Zpět k obrázku. Taky to vidíte? Kresba mi ukázala, že jediné na čem porod stojí, jsou neprasklé plodové obaly. Porodní cesty jsou jinak otevřené. Miminko je v nich už správně napolohované. Jen ta "plodovka" nepraskla. Mě to došlo, až když jsem si obrázky prohlížela doma. Manžel na to koukal nevěřícně s otevřenou pusou: " To děláš srandu?! To je mazec.".

Jo, občas je život mazec.

Přeji hezký den!