Můj příběh - část 2

Můj příběh - peru se s hubnutím

Jak jsem psala v první části. V srpnu 2012 jsem se rozhodla se svou obezitou zatočit.
                                 

První na čem jsem musela zapracovat ( a stále se učím) bylo stravování. Naučila jsem se říct dost, teď se potřebuji najíst i já. Začala jsem jíst pravidelně několikrát denně (4-6 x). Tělo tak mohlo postupně přestat ukládat každou přijatou kalorii ze strachu, že nedostane potřebnou energii, vitamíny a minerály. Založila jsem si účet na stobklubu a začala si psát, co jím. Začala jsem plánovat a učila se rozumně skládat jídelníček, tak, aby mi pokud možno nic nechybělo. Časově to bylo dost náročné. Měla jsem pocit, že neřeším a nestíhám nic jiného, než se točit kolem dcerky a jídla. Nejtěžší byly asi první tři týdny. Chvíli trvá, než si člověk najde okruh toho, co jí, odhadne správné množství, nachystá si něco k jídlu a naplánuje, co dál. Kdo vytrvá, tak za sebe můžu slíbit, že do měsíce v těch základních věcech kolem stravování budete mít přehled. Pak bylo psaní do tabulek ve stobu brnkačkou. Šlo to hezky do doby, než nastaly další komplikace a já na pravidelné zapisování neměla tolik času nebo přístup na internet. Pak mě to začalo spíše obtěžovat, ale to už jsem za sebou měla dva úspěšné cykly (8 a 4 týdny). Občas se k zapisování zkouším vrátit, ale většinou u toho nevydržím. Nicméně mi to dalo do startu opravdu hodně. Bez této pomůcky bych se s hubnutím asi nerozjela.
 
Zkoušela jsem běhat, tedy spíš to byla ze začátku jen svižná chůze prokládaná úseky běhu, ale asi po šesti týdnech byl vidět velký posun od chůze k joggingu. Cvičila jsem pilates. Dříve jsem měla ráda kalanetiku, ale teď jsem na ni neměla chuť, tak jsem hledala dál. Narazila jsem na Jillian Michaels a zázraky se začaly dít. Každý týden byly vidět změny. Hlavně jsem se postupem času začala cítit líp.
                                                                                                
Kila šla zpočátku hezky dolů. Držela jsem se úbytku 2-4kg za měsíc. Nejhorší na tom všem je, že se po nějakém čase dostanu do jakési fáze plató a trvá to, než se hubnutí zase rozjede. Čím víc se člověk blíží cíli, tím hůř se každý gram shazuje.

Bohužel jsem si v říjnu přetrhla na tréninku přední zkřížený vaz v koleni. To na dlouhou dobu znemožnilo pohyb úplně. K tomu se ještě přidaly další zdravotní potíže a já se začala bát, že to je konec. Musela jsem držet dietu, která spočívala v tom, že jsem nemohla skoro žádnou zeleninu (jen vařenou či dušenou kořenovou), jen pár druhů ovoce a žádné cereální pečivo apod. Byla jsem týden na piškotech a pak na bílých rohlících, které už jsem nikdy nechtěla jíst. Už jsem si libovala, jak jsem se naučila vyvážit si jídelníček a tohle mě vrátilo zase na začátek. Nebylo vůbec jednoduché v takové dietě vybrat něco vhodného. Naštěstí jsem po měsíci mohla postupně vracet zdravé potraviny do stravovacího plánu, ale stále si musím dávat pozor na příliš velké množství syrové zeleniny. Zkrátka všeho s mírou, i zdravé stravy.
  
Po šesti týdnech v ortéze jsem začala rehabilitovat, rozhýbávat nohu, učit se chodit. Byla jsem ráda, že po tom všem jsem nepřibrala. Byla jsem vděčná, že jsem si váhu udržela a to dokonce i přes vánoce, což je u mě co říct.
                                                                                                                   
V lednu jsem začala chodit na rehabilitace. Pod vedením hodné paní fyzioterapeutky jsem se snažila posunout pohybově na úroveň zvládnutí každodenního života. S ročním dítětem doma to opravdu není žádný med. Poctivě jsem cvičila nejen v nemocnici, ale hlavně doma. Věnovala jsem tomu každou volnou chvilku. Spíš jsem si ji někde udělat musela, jestli jsem chtěla vyjít i sejít schody, dohnat malou na procházce... Po měsíci dřiny se ukázaly první výsledky a já z posledního sezení odcházela domů po schodech, nikoliv výtahem. :-) Začala jsem opět přidávat další cvičení k tomu, co mě fyzioterapeutka naučila. Pilates byl bezva. Ten jsem už zapojila v lednu. V únoru jsem si řekla, že teď už to chce zařadit vyšší rychlost. Do mrazu ven na kluzký povrch jsem si netroufla a tak jsem se pustila opět do Jillian Michaels. Už dříve jsem zde na blog psala třídílný seriál o mých modifikacích jejího 30 Day Shredu. V podobném duchu jsem odcvičila i Ripped in 30. Podařilo se mi nohu a tělo rozhýbat skoro do plného zdraví (stále se mi stává, že mi noha tzv. podjede). Nebýt té vrstvy tuku, tak jsou vidět i nějaké svaly. Nikdy dřív, ani hubená, jsem tak "namakaná" nebyla. :-)
                                                      
Pídila jsem se po dalších informacích kolem rehabilitace, cvičení, fitness ...až jsem narazila na blog Nikki(zde). Jej, tak tohle byla pořádná dávka další motivace zrovna v momentě, kdy jsem měla zase pocit, že mi docházejí síly a nic se mi nedaří! Přihlásila jsem se tehdy do soutěže Moje proměna. No, byla jsem ze sebe docela nešťastná. Moc se mi dobře nevedlo. Čekala jsem, že se mi podaří docílit větších změn. Dostala jsem se do další plató fáze. Moc mi ale pomohlo zjištění, že nejsem jediná, kdo se se sebou takto pere. Podpora těch, kteří chápou v jaké jste situaci, co prožíváte, je neskutečně důležitá a pomáhá!

Těšila jsem se na léto. Slibovala jsem si od toho opět další posun k cíli. No, člověk míní, život mění. Bohužel se koncem léta událo tolik špatného, že jsem stravu a cvičení dlouho neřešila. Až tak poslední tři týdny se zase snažím víc. Nejvíc u mě pokulhává stravování, ale přikládám to taky neustálým přesunům. Sehnala jsem si teď pár nových zdravých receptů, tak jsem zvědavá, kdy je budu mít možnost vyzkoušet a co do rodinného jídelníčku zařadím.

Nemůžu si ale jen stěžovat. V seriálu Zase cvičím píšu, jaký a kolik pohybu mám. Přestala jsem se stresovat, že nějaký program neodcvičím úplně tak, jak je sestavený. Hlavní je, že se snažím pořád něco dělat. Když si dám den volna nebo mi cvičení nevyjde kvůli povinnostem, ze zdravotních důvodů...žíly mi to už netrhá. Prostě jsem přestala kňourat a co nejdříve si zase nějaký pohyb zařídím. Střídám všechno možné. Podle nálady a svých možností. Teď jsem vyzkoušela jógu od Boba Harpera a moc se mi zalíbila. S chutí si ji zacvičím vždy, když budu mít pro sebe delší čas klidu.
                                            
Teď mě čeká plastika vazu. Znamená to 6 měsíců rekonvalescence do plného zatížení (ve smyslu sportu). Doufám, že se budu dobře hojit a do třech měsíců budu schopná v běžném životě fungovat bez omezení a za šest budu tancovat a cvičit, co se mi zlíbí. Třeba pak dám i workouty od Zuzky Light (na ty teď nemám, pokusy nekončily moc dobře). :-)
                                                   
Důležité je se nikdy nevzdávat, i když mám často pocit, že jen pořád začínám znovu. Japonské přísloví říká: "Když sedmkrát spadneš do bahna, osmkrát vstaň.". Doufám, že se tedy brzy naučím padat méně a víc se brodit. :-)

Teď už to, co vás asi zajímá nejvíce. Mé dosavadní výsledky. 

Jen připomínám, že jsem teprve v polovině svého snažení, ale po této rekapitulaci si říkám, že za rok to není snad tak špatné a že jsem přeci jen něco udělala správně. Mým cílem, je samozřejmě být zdravá, ale musela jsem si na začátku dát nějaký, pro mě hmatatelnější, cíl. Chtěla bych se jednou pohybovat váhově v rozmezí 58-63 kg a nosit velikost 38.

Foto srpen 2012 a srpen 2013. 

To tričko je na obou fotkách stejné.

Tabulka s mými výsledky. 

Není to sice nic moc, ale pořád lepší než nic. :-) První měření jsem dělala až po dvou týdnech tvrdé práce. Styděla jsem se i změřit, když jsem už jednou na váze viděla 95kg. Stále se od porodu nejvíce potýkám s břichem. Moc se mu nechce zpátky, kde bylo. Tak uvidíme, jak to půjde dál.

Výška: 165cm
Věk: 30

Datum	váha	pas	břicho	přes zadek
12.8.2012	90,8	94	122,5	123
27.8.2012	89,1	94	119	121
7.10.2012	86	93	116	118
5.11.2012	82	93	115	115
23.1.2013	82	92	112	115
19.2.2013	81	90	111	113
12.3.2013	79	90	109	113
6.4.2013	78	88	109	112
19.6.2013	77	88	106	112
17.9.2013	75	87	104	110