Zase cvičím 1

Xtý začátek aneb hlavně to nevzdat nikdy úplně

This is so inspiring!

Uběhlo hodně času a přibylo hodně kil, ale opět se snažím vrátit k pohybu. Jsou to neustálé začátky, ale důležité je, že jsou.

Řekla jsem si že už snad moje tělo unese po dvou porodech, obezitě a nedorehabilitovaném koleni trochu toho cvičení.




První, co jsem v šestinedělí prováděla, byly cviky, co mě učili v porodnici. Pak jsem přidala pochopitelně trošku procházek a zkoušela jsem pilates. Musela jsem se sobě smát, jak jsem první večer nadšeně ulehla na podložku a jala se cvičit s předtěhotenskou vehemencí a nestačila se divit hned u prvního cviku, jak to nejde. Jako by mé tělo nebylo mé a vůbec mě neposlouchalo. Rychle mě to vrátilo do reality. Holt začínám od nuly. Na to musím neustále myslet, protože ve chvílích zápalu, mám tendence to vždy přepálit a ono to většinou dobře nekončí.

                                     

Minulý týden jsem se 2x dostala k levelu 1 ze 30 Day shredu od Jillian Michaels. No, je jasný, že jsem funěla jak celý hangár vysloužilých parních lokomotiv, ale docvičila jsem to do konce. Najít čas na cvičení je teď se dvěma mrňatama náročnější než dřív (Bože, na co že jsem se dřív vymlouvala?!). Hlavně s kojením á 2 hodiny je to složité.

Když nestíhám nic, zkouším si občas jen pár cviků na břicho, dřepy a protahování. Nohy mě opravdu zlobí a budu si ji muset nějak postupně začít zase rehabilitovat a dostat do formy, protože tyto pokusy se snad ani nedají počítat.



Co mě drží nad vodou hlavně i psychicky je tanec. Tady se musím hodně brzdit. Při tréninku jsem si před dvěma lety rupla v koleni vaz. Hlava by chtěla, ale tělo je hooodně daleko za nápady. Je to taková krutá rána od osudu za mou nepozornost. Můj sen a cíl je dostat se do taneční formy na slušné úrovni. takový vyšší level amatéra, ale ještě zdaleka ne profesionál. Jsem zase realista. Vzhledem k mému věku (31) a tělesným možnostem to třeba na taneční soutěže nevidím. Stačilo by mi si v bydlišti založit nějakou prima crew, co by se mixováním a učením všech možných stylů bavila stejně jako já. Zatím jsem tu na nikoho takového nenarazila, ale je fakt, že si stále přijdu jako čerstvě nastěhovaná. Tanec je zkrátka má další láska a k ní se chci zase vrátit, protože bez hudby a tance je život přeci jen trochu smutnější.

Jaké neustálé chronické začátky a prokrastinace máte vy?