Lze se zbavit cukrovky 2. typu, vysokého tlaku? Jak ze začarovaného kruhu ven? Lze se nejen léčit, ale i vyléčit?
Toto jsou otázky, které si kladu průběžně už několik let. Hubnutí mě zajímá nejen kvůli sobě, protože s váhou posledních pět let bojuji, ale i z pozice lékařky, která by chtěla časem nějak opravdu pomoci svým pacientům. Cukrovka 2.typu (diabetes), vysoký krevní tlak se k tomu samozřejmě přidávají také a další komplikace známé pod pojmem METABOLICKÝ SYNDROM. Co když jsou řešení a jsou úplně jednoduchá?
Desetiletí se snažíme tyto choroby léčit a předcházet komplikacím. Daří se to? Vlastně moc ne, protože lidé stále tloustnou, diabetiků 2. typu stále přibývá, komplikace vznikají a lidé postupně na něco z toho stejně stále umírají. Dosavadní přístupy nejsou úplně chybné, to mě zase nechápejte špatně, jen to možná nemusí být jediná cesta. To, že někomu udržíme léky tlak v přijatelných mezích, že někomu medikací upravíme hladinu cukru v krvi ještě neznamená, že bychom se neměli pokoušet o víc. Tedy nejen léčit, ale hledat cesty jak vyléčit (jakkoliv to v dnešní tržně- ekonomicky zaměřené době je nelukrativní). Je taková cesta? Možná ano. Nemůžete se zlobit na svého lékaře, že nedělá víc. Nemá moc možností jak. Hlavní, kdo by o to měl usilovat jste vy sami!
Málokdo se dnes umí OPRAVDU starat o své zdraví. Neustále slýchám od kolegů a kamarádů lékařů, jak to často skončí tím, že si nasupený pacient kecne na židli ve stylu "Doktore, tady mě máš a dělej. Sprav mě a jestli ti to nepůjde, můžeš za to ty a jsi debil.". Bez příkras. To je denní realita dámy a pánové. Ani lékaři se o sebe neumí starat dokonale. Jsme jako všichni ostatní a děláme ty stejné chyby, máme ty stejné choroby.
Například já. Posledních pět let nejvíc bojuji s obezitou. Ovšem, nechci to tak nechat. Snažím se vzdělávat a hledat cestu ven. Pokud se mi to podaří, ráda ji budu předávat dál. Spousta doporučení v terapii obezity, která se v posledních desetiletích nějak dramaticky nemění, vlastně problém neřeší. Nevedou k dlouhodobému efektu. Co je to dlouhodobý efekt? Ten trvalý. Tedy nadobro, navždy, už napořád.
Zkoušela jsem různé dietní přístupy. Zkusit, ale znamená delší dobu než jen týden nebo měsíc. Nic z čeho by měl člověk radost, nebo co bych měla chuť a zvládala držet celoživotně. Nejčastější přístup k léčbě obezity je nežrat a cvičit (v příštích článcích vysvětlím, že tato rovnice nefunguje tak jednoduše). Tak všichni počítáme kalorie, živiny a nevím co ještě. Psala jsem si, vážila a počítala všechno třeba na stobu, kde část práce za mě dělal program, ale i tak to bylo VYČERPÁVAJÍCÍ. Krátila jsem kalorie, jak to šlo, snažila držet semaforky ideálně v zelených číslech, ale jakmile jsem si to nevážila a nepsala, tak šla váha zpátky nahoru. To ještě patřím k těm, kteří se nebojí i cvičit. Občas jsem necvičila, občas jsem své tělo trápila už moc. S každým drobným vysazením režimu šla kila zpátky. Každé další těhotenství, zranění, nebo jiná smutná životní událost znamenaly nárůst váhy a boj nanovo. Jo jo efekt za jo jo efektem. To, že psychicky mě to rozkládalo postupně víc a víc není nijak překvapivé. Tahle část oprav je vždy ta nejtěžší.
Přemýšlím. To není způsob jak hubnout opravdu vše, co potřebuji shodit. Co je vlastně zdravě a trvale hubnout? S cvičením, ale třeba i bez něj, pokud člověk fakt nemůže. S cvičením, aniž by se člověk huntoval nebo musel "zbořit", aby to mělo efekt? Co teprve si váhu a zdraví udržet? Na stálo a ne jen na další období, které zase vystřídá postupné přibírání. Malá rozkolísání se dějí všem, ale pokud člověk ví jak na to, lze je rychle stáhnout k normálu, ale ne každý je v tom úspěšný. Já zatím ne a vy?
Ještě důležitější snad je se ptát, jak se to celé stalo??? Cesta k řešení je někdy jednoduchá podaří-li se správně rozklíčovat příčiny. Vážně je ta rovnice tak simplexní - hodně jíš a málo se hýbeš? Třeba to není tak úplně pravda a rovnice je poněkud složitější. Jak to, že jsem tak jednoduše vždy nabrala i když jsem se zpočátku vážně moc snažila? Přibírání se pak u mě vždy dostalo za mez, kdy mě to zlomilo a pak jsem se vzdala. Jakoby něco mělo větší sílu než já. Jako všechno v přírodě, jde to u mě tak trochu v cyklech. Cykly, kdy se snažím a jde to a cykly, kdy mě to poráží. Kulatý tvar je osudný. Nejenže tak vypadám já, ale do začarovaného kruhu jsem se dostala a hledám z něj cestu ven. Při hledání mi nyní konečně trochu svitla nová naděje, takže jsem momentálně nadšená a doufám, že jsem na nové cestě, která třeba pomůže i někomu dalšímu. Nejen mě.
Jsem netrpělivá. Někdy nevydržím čekat, proto budu psát na blog články v průběhu celého mého vzdělávacího procesu. Nepočkám, až budu mít nastudováno, zhubnuto atd. Prostě o tom budu psát v reálu tak, jak postupně nacházím odpovědi, nebo když narazím a budu muset zabočit na cestu jinou. Zkrátka tak, jak to v životě chodí. Nejen ta líbivá a úspěšná část, ale i když se něco nepovede. Přestože se to dnes nenosí, já to udělám jinak. Třeba těch omylů už nebude tolik. :-) Kdo ví.
Čistě hypoteticky (protože můj obor je anesteziologie a intenzivní medicína). Kdybych měla v budoucnu například ambulanci (interní, obezitologickou, diabetickou), praxi praktického lékaře a chtěla bych po pacientech, aby hubli a starali se o své zdraví SKUTEČNĚ, jak by mi naslouchali, kdybych sama byla jako vzducholoď z reklamy na špatnou životosprávu? Neposlouchal by mě nikdo vůbec! Kdybych byla štíhlá, hodně lidí by říkalo, že tomu ale nemůžu rozumět, protože jsem si to nezažila, tak nevím, co to je bojovat s tloušťkou, jak je to těžké být tlustá, natož s tím něco dělat. Ano, tohle slýchám, nejen já, stále. Bohužel vím, jaké to je. Pro mé zdraví a budoucí predispozice to dobře není, ale stalo se a už to nevrátím. Měnit můžu současnost a tím budoucnost. Můžu pak ukázat těm, co chtějí naslouchat, že je cesta. Lze ji najít a projít. Proto si přeji moc, aby se mi to povedlo.
Vím, jaké to je když člověk přibírá. Když se nesnaží a přibírá. Když se snaží a přibírá. Když je tlustý, obézní. Když se snaží hubnout a nejde to. Když se snaží hubnout a jde to. Když to nevydrží.
Nemám ráda náznaky nebo opatrné, rádoby taktní, naznačování, že má člověk nadváhu či obezitu a bylo by třeba s tím něco dělat. Buď má člověk podváhu, je normální, má nadváhu nebo obezitu různého stupně. Do tohoto stádia jsem došla v posledních letech. "Jé, vy čekáte miminko?" "Zase čekáte miminko?" "Kdy máte termín?" ... Napřed mi bylo trapně, pak to bolelo, když jsme se o miminko snažili a nešlo to a pak mě to začalo štvát. "Ne, jsem jenom tlustá." Začala jsem odpovídat stručně a jasně. Zajímavé, jak to lidi polekalo. Na takovou upřímnost kolem tloušťky není nikdo zvyklý.
To, co si postupně nastudovávám na sobě zkouším. Začala jsem zhruba v polovině ledna a prozatím jsem o pět až šest kilo lehčí. Nepoužívám jen váhu, ale měřím si i obvody. V pase a přes břicho to je zatím úbytek 6-8cm.
Takže konec vykecávání se a hurá do studia a zkoušení!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.