Rádi čteme našim dětem 1 - Vodníček Buližníček

Milujeme knihy, proto se snažíme ke čtení nenásilně vést i naše děti. Já si pamatuju a ráda vzpomínám, jak mě a bráchovi rodiče každý večer něco četli. Pohádky, později příběhy nebo to prokládali hudbou a zpěvem. Táta hrával na kytaru, máma zpívala (klavír by se k posteli asi blbě tahal). Střídali se. Milovala jsem to a nestyděla jsem se přiznat i ve třinácti (brácha je o tři roky mladší), že je ráda poslouchám. U mě to pak přestalo (a docela mi chybělo), protože jsem šla na školu do Olomouce a musela na internát.



Jediné co mě štvalo bylo, když taťka chtěl, ať ho někdo u čtení češe. S bráchou jsme se střídali stejně, jako se střídali naši v tom u koho zrovna na posteli seděli. My totiž milujeme drbání ve vlasech. Máte to taky rádi? Říkáme tomu drbkání a hladkání. Vždycky jsme chodili za maminkou škemrat: "Mamí, hladkej!". :-) To jsem trochu odbočila.

V článcích o čtení dětem občas napíšu, co zrovna dětem čteme, jaké knížky pro ně máme rádi a proč.

Vodníček Buližníček

Žačnu knihou, kterou naše děti budou vnímat později více, ale máme ji rádi s manželem. Předčítali jsme si ji, když jsem byla poprvé těhotná a když byly děti ještě úplná miminka. Už se těším, až ji budeme moci číst oběma (později všem třem) znovu a znovu.

Tuto úžasnou a milou knihu napsal nádherným českým jazykem pan profesor Josef Koutecký. Ano, je to ten pan profesor, zakladatel dětské onkologie, neskutečný a úžasný člověk, lékař, učitel. Pěla bych na něj chválu ještě hodně dlouho. Jsem ráda, že jsem měla tu čest jej potkat, být jím imatrikulována, učena (i když bohužel málo neboť onkologii jsem odstážovala v rámci erasmu v Litvě) a promována.

Jak jsem zmínila je kniha napsána nádhernou češtinou. Takto bych si přála umět mluvit i psát a ráda bych, aby z toho co nejvíce pochytily i naše děti. Pan profesor Koutecký miluje Prahu a tak není překvapením, že hlavní postava zakotví právě tam. Krásně vykresluje starou Prahu, Kampu, Malou Stranu, oblast kolem Vltavy. Příběhy jsou milé a laskavé a to neznamená že nudné, ba naopak. I jako dospěláci jsme si ji s manželem moc rádi předčítali a netrpelivě čekali na další večer, jak to asi dopadne. :-) Taky odtud máme pár něžných přezdívek, kterými se občas rádi častujeme. Například když jsem pořád těhotná, tak mi někdy s láskou manžel říká Břehulko. Má to víc významů a je to moc milé. :-)

Knihu rozkošně ilustrovala Marina Richterová. Obrázky svým stylem a náladou naprosto korespondují a dokonale dopňují text.

v dnešní době, kdy na nás ze všech reklam, plakátů, letáků a regálů útočí hromada šílených pohádek a příběhů mnohdy nevalné kvality, je tato pohádková knížka pohlazením pro duši. Nikdy není pozdě (nebo dost brzy) nenásilně dětem vštěpovat hodnoty jako je spravedlnost, čest, pomoc druhým, poctivost, odvaha...zkrátka to, co mi u některých moderních pohádek a bohužel i ve společnosti obecně dost chybí. Toto čtení by v knihovničce pro děti chyběl nemělo. Vodníčka Buližníčka mohu jen doporučit! Kéž by se mi ještě povedlo sehnat do ní podpis pana profesora.

Nechci prozrazovat z obsahu víc, než anotace a recenze na internetu. Jen říkám: "Jděte a přečtěte si ji s dětmi!".

Ukázky z tvorby Mariny Richterové: