Dnešní uspávání

  Že jsem dělala před mateřskou na ARO mi je k prdu. Na mé děti práce anesteziologa nemá vliv (ne, anestetika nehodlám doma používat, zas takový pruďas nejsem). Devět pryč a tu je bordel jak v poledne. E. tříská nádobím v kuchyňce, J. si sundal pyžamo a běhá po bytě (že je nemocnej mu nějak nevadí). Jediný, kdo by tu spal, jsem já. Včera usnuli v jedenáct. Já daleko dřív. Nehodlám rožínat světla. Třeba je ta tma nainspiruje ke spánku...


 

 Takto vypadal můj zoufalý status na facebooku po deváté. Nápadů jak děti uspat se v komentářích sešlo taky dost. Jen pro mě zatím nic reálně použitelného. Je před jedenáctou. Děti konečně spí. Zabralo společné čištění zubů. Přečetla jsem jednu Budhovu pohádku o zlobivých opičkách a na závěr nesmělo chybět držení za ruku. No, po porodu mi dojdou horní končetiny. Jsem zvědavá, jak vyřeším tuto část uspávání. Dětem jsem se taky marně pokoušela vysvětlit (co mě to proboha napadlo), proč je důležité, aby chodily spát dřív...tedy aby chodily spát vůbec. Další z vydíracích kalibrů co používám ( a je to pravda), je moje únava. Maminka už prostě nemůže. Jde spát. Často jsem taky při jejich uspávání usnula jako první. Dnešek je výjimkou.

  Zase se žene bouřka, tak doufám, že pročistí vzduch dřív, než se děti vzbudí strachy nebo já neusnu, protože budu muset pozavírat okna. Momentálně jsem se tak probrala, že i když jsem utahaná, neusnu. Vidím to na trochu čtení, možná nějaká zdravá dobrota a třeba kousek filmu či seriálu...