Šestinedělí uteklo a obešlo se bez potíží. Není divu. Neměla jsem žádné poranění, které by se muselo hojit a tak jsem se v něm tentokrát nějak extrémně nepitvala.
Překvapilo mě, jak moc mě bolelo zavinování dělohy. To mě vůbec nenapadlo, takže jsem s tím dopředu nepočítala a zaskočilo mě to. To že kojíte, má na svědomí také hormon oxytocin, který podporuje ejekci mléka, také kontrakce a po porodu zavinování dělohy. Proto jsem měla při kojení kontrakce. Srovnatelné s porodníma o menší a pak až střední intenzity. Dozvěděla jsem se, že se tak děje u vícerodiček a s každým dalším dítětem to bývá horší (díky :-/ ). No co, spustila jsem prodýchávání a broukání jako při porodních kontrakcích. Kojení jsem se nechtěla vzdát. Jak se děloha zavinula, bolesti přestaly. Také díky celé přirozenosti jak porodu tak poporodní adaptaci se mi děloha rychle a krásně zavinula až z toho byli lékaři velmi příjemně překvapeni. Do budoucna (pro mě i další ženy) je tedy v rámci předporodní přípravy dobré o tom vědět a počítat s tím. Pak se na to může žena připravit a bolesti už pak nemusí být bolestivé (stanou se z nich jen kontrakce) a nezaskočí.
Doma mi první týden pomáhala moje maminka. Bylo příjemné ji mít u sebe.
Prcek je spokojené miminko a za prvních šest týdnů vyrostl o 6 cm. :-) Kojení se rozběhlo taky bez komplikací. Kojím stále a docela často. Cca 7-10x denně( tedy i v noci). S nevyspáním jsem po první zkušenosti už počítala, takže to je sice náročné, ale nevykolejilo mě to.
Jediné, co mi vadilo bylo, že jsem celých šest týdnů krvácela a první menstruaci jsem dostala hned po prvních třech týdnech volna. Uvidíme, co hormony dále vymyslí.
Synka často nosím v šátku. Snad i proto je tak klidný a netrápí ho prdíky či jinak bolavé bříško. Mě to uvolnilo ruce a tak jakž takž zvládám domácnost i skoro sama (manžel hodně pracuje a babičky jsou daleko) se dvěma dětmi. Je krásné mít mimčo stále u sebe a tím, že je dost mazlený, tak mu nevadí, když jej chvíli nechám v postýlce si hrát. Občas musím udělat něco, při čem jej mít u sebe zrovna nemůžu nebo prostě když potřebuji chvíli volnosti.
Celkem rychle jsme si zajeli režim, při kterém obstojně fungujeme. Ono člověku ani nic jiného nezbude. Lepší je to přes pracovní týden, kdy dcerka chodí do školky. Den má tak určité záchytné body, od kterých se odrazit musím. Ráno to je výprava s oběma do školky, pak nákup, vyřizování nebo rovnou domů. Pak buď úklid, vaření, praní, žehlení...zkrátka co je třeba. Mezitím péče o miminko. Po poledni rychle dodělat rozdělanou práci, naobědvat se a připravit prcka na ven. Vyrazit pro dcerku do školky a všichni společně ze školky razíme hned někam ven. Jsem ráda, že jsme si vytvořili tento návyk a chodíme ven rovnou ze školky. Jít domů, tak už se mnohdy ven znovu nevykopeme. Teď tak navíc ještě pochytáme poslední zbytky světla. Jsem ráda, že mrňous mi to zatím v kočárku hezky prospí a já se tak můžu věnovat dcerce, ale je mi jasné, že tahle idylka vydržet dlouho nemusí. Režim miminek se s časem dost mění.
Není to jen pohoda. Změny jsou pro všechny velké. Dcerka se vyrovnává s příchodem sourozence a nástupem do školky v jednom. To není pro skoro tříletou holčičku málo. Je vážně moc šikovná. Já si občas pobrečím a snažím se, aby mi neujížděly nervy a když mám blbý den, z ničeho se nehroutila. Dá to práci, ale dá se to. Mám a musí...ale já hlavně i CHCI. :-)
Nějaké rady?
Občas mě kamarádky a známé poprosí o radu a já si toho vážím a mám radost, pokud to pomůže. Pokud by měl někdo chuť se mě na cokoliv kolem těhotenství, porodu, kojení a péče o miminko zeptat, může. Pokud budu vědět, odpovím. Pokud ne, tak zjistím nebo odkážu na kompetentní osobu. Nebojte, ve věcech, kterým nerozumím nebo jsem si je nevyzkoušela, raději neradím.
Co jsem nedávno radila
Pomáhala jsem kamarádce s kojením. Pokud máte strach, že vám kojení nepůjde nebo nejde, nebojte se zeptat a udělejte to raději hned. Poradí sestry v porodnici a když ne tam, tak funguje laktační linka nebo zkuste sehnat laktační poradkyni (dulu, porodní asistentku) v okolí. Maminky, kamarádky a videa na internetu lze také využít, ale vždy je třeba také zapojit selský rozum. Ne každá rada je bohužel rozumná. Já u kamarádky okoukla, kde je problém v technice kojení a našly jsme polohu, která vyhovovala jí i miminku (zde zrovna tzv. fotbalová poloha). Hlavně to chce pozitivní mysl. Kojení u maminek mnohdy začíná či končí v hlavě.
Jak vytáhnou bezpečně bradavku z pusinky?
Pokud miminko už jen bradavku dumlá a je nakojeno nebo je kojení moc bolestivé, zkrátka potřebujete-li prs vytáhnout a uvolnit, vsuňte opatrně podél bradavky do jednoho koutku pusinky malíček. Vytvoříte tak prostor pro bezpečné a nebolestivé vytažení bradavky. Nikdy prs nevytahujte násilně, tahem či škubnutím. Mohly byste si tak zbytečně ublížit. I pro mimčo je to humánnější způsob, jak je připravit o to, co mu v ten moment patří. :-)
Péče o ránu po epiziotomii (nástřihu hráze). Ten je dost častý. Já sama jej měla u prvního porodu. Občas mě zaráží, jak šílené rady se k maminkám mohou dostat. Ránu je třeba udržovat v čistotě. Často se sprchujte. Nejlépe čistou vodou bez používání všemožných kosmetických přípravků. Ty třeba až trochu později (po zacelení rány). Pokud rána bolí, sprchujte často chladnou až studenou vodou. Dokud je vám to příjemné. Zde bolest tlumí chlad, ne teplo! Je možné ránu chladit i přikládáním studených obkladů. Gelové polštářky z mrazáku či mražená zelenina... Vše vždy obalte do čisté a tenké látky. Nedávejte na ránu přímo. Dnes se používají samovstřebatelné stehy, takže z vytahování nemusíte mít obavy. Pokud je tomu jinak, lékař vám to řekne. Pro jistotu se zeptat je samozřejmě lepší. Jak se stehy zanořují, může to táhnout a štípat (mě to dost bolelo). Nelekejte se, ale lékaři to oznamte. Samozřejmě s každou podezřelou sekrecí, rozpadem rány vždy k lékaři nacvičte. po zhojení rány nezapomínejte na její rehabilitaci. To znamená masáž jizvy. Je lépe to nezanedbávat. Nejen kvůli sexu, ale vůbec pro váš dobrý pocit a pohodlí v intimních místech. Jizva totiž může občas tzv."táhnout". Zde tak můžete dovypotřebovat olejíček na masáž hráze, co vám zbyl z těhotenství. :-) Co dalšího?
Pokud si vzpomenu na další tipy, či své další šestinedělní prožitky, budu tento článek průběžně aktualizovat stejně, jako článek o svém porodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.