Co děláme špatně a jak z toho ven? 1

Část první

Dlouhodobá nespokojenost s výsledky a bojem s obezitou, cukrovkou 2.typu a dalšími civilizačními chorobami mě vedla k této otázce. Nejsem první, ani poslední, kdo toto řeší. Je naštěstí už i hodně odborníků, kteří se tímto dotazem začali zabývat dříve než já. Například pro vás překládám články Dr. Jasona Funga. 

Myslím, že pokud by cukrovka a obezita nebyly problémem mým a mé rodiny, asi bych se do podrobnějšího zkoumání nepouštěla a nejvýš zůstala u metod, které dosud v terapii obezity a cukrovky 2. typu používáme. Už na medicíně nám říkali, že není dobré léčit svou rodinu. Ano, ale jen do určitého bodu. Nejsem chirurg, takže třeba náhlou příhodu břišní ráda nechám na zkušeném kolegovi, ale jsou případy, do kterých se pustit můžu. Tím je nyní pro mě téma „Diabezita“.

Bohužel mi blog neumožňuje napsat „román“ v jednom příspěvku. Rozdělím jej na více částí.

Současná nejčastější doporučení v redukci váhy:

1. Snížit kalorický příjem - negativní kalorická bilance
2. Úprava jídelníčku
3. Jíst častěji po menších porcích
4. Bez cvičení to nejde

1. Kalorie sem, kalorie tam, co já s nimi udělám...

O nesmyslnosti počítání kalorií si můžete počíst v překladech článků o kaloriích Dr. Jasona Funga. Je to moderní past, kterou jsme si na sebe narafičili. Pomohlo-li počítání kalorií někomu zhubnout, váhu si držet a žít zdravě, je to jedině dobře. To nikomu neberu.


 


Kalorii poprvé definoval Nicolas Clémen v roce 1824 jako jednotku tepelné energie. Do nutričního kontextu se dostala později. Častěji se používá jednotka kJ- kilojoule. Jednotka joule je pojmenována po Jamesi Prescottu Joulovi. Pochybuji, že kdy tito pánové zamýšleli jejich využití v denním počítání příjmu potravy. Neříkám, že je špatně znát kalorickou hodnotu stravy a umět ji spočítat. Jsou případy, kdy to má smysl (například v péči o kriticky nemocné pacienty, parenterální výživa,...), ale v běžném životě to není nutné znát.


Není kalorie jako kalorie! O tom hezky píše ve své knize „Good Calories, Bad Calories“ Gary Taubes. Je nesmysl a zbytečné naši stravu rozpitvávat pouze na energetickou hodnotu kalorií. Je třeba si uvědomit, že kalorie ze stejného množství brokolice, jablek, masa, chipsů, sladkostí...se budou v těle chovat vždy jinak.  


I z vlastní zkušenosti vím, že se takováto metoda hubnutí drží dlouhodobě velmi těžko. Kdo z nás má čas a chuť donekonečna jídlo vážit a něco vypočítávat? Jak prohlásila moje maminka: „Je to hrozná otročina!“. Potřeby těla se navíc neustále mění. To vám na pár základních parametrech spočítaná hodnota neobsáhne. Jakmile počítat přestanete, rozplývá se po čase i hubnoucí efekt. Že to máte v oku? Na nějakou dobu asi ano, ale „měření per oko“ se v čase či měnících se dioptriích snadno rozostří.



Zajímavé bylo, že když jsem si po zadání parametrů věku, výšky, váhy, zvolení délky hubnoucího intervalu nechala potřebné kalorie spočítat, vyšlo mi samozřejmě podle modelu „příjem = výdej“ vždy něco jiného. Stačí upravit váhu po týdnu o kilo a už je tu potřeba kalorií o X menší. Stačí měnit fyzickou aktivitu a je to zase jinak. Tak kolik sakra můžu ještě sníst?! Ptala jsem se, když jsem vyhladovělá chroustala k večeři jeden racionální krekr s listem salátu a někde hluboko cítila, že to na dlouho nedám. Tohle vydržíte několik týdnů, měsíců. Jen ti nejotrlejší i déle. Každý koho znám, kdo počítal kalorie, se po ukončení počítání stejně časem vrátil na původní váhu nebo ještě více. Chci žít jednoduše, najíst se do syta a neřešit, jestli mě další sousto hodí do červených čísel. To je prostě na palici. 



Zvířata kalorie neznají. Počítat je nepotřebují. Přirozeně vědí kdy, kolik a čeho jíst. Proč to taky opět neumět?

 

Pokračování příště 

 

Citování nebo přejímání textů je možné pouze se souhlasem autora!