Jo, pomalu se učím, učíme se doma všichni.První příspěvek od porodu měl být o porodu. Mám jej rozepsaný, ale nějak teď nemám ten správný klid na to jej dopsat. Asi je vám jasné, že se snažíme zajet. Je to hukot.
Mám za sebou noc, kdy byly děti ve značné přesile. To znamená tři ráno, tři řvoucí děti a jeden rodič, já. Za prvé jsem se naučila, jak je důležité dýchat. Za druhé, že pláč není ostuda, ale může pomoct se uvolnit. Za třetí je dobré si dokola opakovat mantru LÁSKA LÁSKA LÁSKA. Tu noc jsme zvládli. Ještě tu sice byla moje maminka, ale děti v tom záchvatu potřebovaly maminku, takže nešlo nic jiného dělat, než je nějak postupně uklidnit a pomazlit dle jejich potřeb.
Přežili jsme i první noc, kdy byl manžel na službě. Kupodivu to šlo dobře. Horší je, že se chudák z práce vrátil totálně zřízený, takže kromě dětí mám obavu ještě o něj. Leží v horečkách a rozhodně neprožívá žádnou chlapskou rýmičku. Je mi ho líto a štve mě, že mu nějak nepomůžu a taky že dovolenou, kterou si vzal, prostoná.
Pobavili jsme dnes pár lidí při procházce. Já tlačíc kočár, kolem dvě děti, to bylo ještě v pohodě. Zakončili jsme to nákupem a do toho začalo lít jako z konve, takže návrat domů vypadal kouzelně. Kočár s igelitovou pláštěnkou a v něm část nákupu. Dcerka poletujíc v gumákách okolo. Prcek usínající v ergu na zádech v gumákách a totálně mokrých a zabahněných gatích a já ušmudlaná v mokrém triku s nákupní taškou, prckem na zádech tlačíce kočár v lijáku. Prostě si umím vybrat, kdy vyrazit s dětmi ven. Když jsme dorazili domů, do půl hodiny se vyčasilo...
Těším se, až budeme ve fázi, kdy si najdeme svůj režim, vše poběží tak nějak samo a kdy se konečně i trochu vyspím. Ty dny přijdou, vím to, ale teď je to zatím trochu divočina.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.