DeŠiMa 3

Spánek

Spánek, naprosto zásadní a nedostatková komodita pro rodiče. Co dřív člověk tak neřešil bylo samozřejmé a nepotřebné řešit je pro mě mezi nejzásadnějšími body. Jak to máte spaním vy?


Kde jsou ty doby, kdy jsem mohla prospat deset a ev. více hodin? No, co jsou prostě pryč. Potíže se spaním začaly už v prvním těhotenství a jeho posledním trimestru. Byla jsem jako vzducholoď, takže najít polohu, ve které by se pohodlně dalo spát dalo dost práce. Vytáčelo mě, jak pořád každý říkal nebo jsem všude četla, jak se mám "naspat do zásoby". Za prvé, to nešlo a za druhé, je to vůbec možné?! O tom dost pochybuju. Kdo má děti, tak je mu jasné, jak to je po porodu. Začíná to neustálým vstáváním k miminku. Ať už je to kojením, přebalováním nebo jen strach je-li s miminkem vše v pořádku. Od té doby jsme se s manžel už nevyspali.

Teď je to u nás tak, že spánku si s manželem užijeme občas, nikdy se nestačíme dospat a je vždy přerušovaný. O nějaké správné spánkové hygieně u nás nemůže být řeč. Děti se budí. Spánkové režimy se jim zatím stále mění. Spí jeden, druhý ne...apod. V noci se budí oba. Stěhují se z postele do postele a všichni migrujeme po bytě a je to jak neustálé stěhování národů. Většinou to končí nacpáním celé rodiny v jedné manželské posteli. Včera mi došla trpělivost. Děti do mě kopaly z obou stran a přišla jsem i o peřinu. Nakonec jsem nad ránem prospala alespoň hodinu v prázdné dceřině posteli v pokojíčku. Občas jsem tak bohužel "vykopla" z ložnice manžela, ať se alespoň do práce trochu prospí. Co mě na tom všem mrzí je, když jsem z nevyspání protivná. Odskáčou to pak děti a manžel a je mi to líto, ale člověk si v ten moment prostě nemůže pomoct. Další věc na které chci zapracovat.




Občas se už musím spát, co všechno děti nevymyslí, aby nemusely spinkat. Starší dcerka má hlad, žízeň, musí čůrat, nebyla pohádka, hledá svou chumlavou dečku, určitou hračku bez které neusne...
Náš bobek se zase dostane do fáze, kdy vyhází s postýlky všechno. Napřed letí hajánci, plyšák,polštářky, peřinka...cokoliv, co má po ruce nebo na co přes šprušle dosáhne. Hlavně nacpat dudlík do nějaké díry kolem postýlky nebo ho hodit někam, kam se mamince poleze sakra těžko a pak řvát není!!! a že ho chce. :-) Co všechno vymýšlejí vaše děti?

Vím a věřím, že to je holt určitá životní fáze. Projde si tím asi každý. Děti vyrostou, spánkové režimy se ustálí. Těším se, až je budu v pubertě tahat z postele a s úsměvem vzpomínat, jak byl problém je do ní dostat a nechtěli v ní zůstat. :-)