Máma z alabastru
aneb jak jsem se v poprodním období vyrovnávala s rozrůstajícím se počtem dětí.
Mámo jdi se umýt
děti krásně spí.
Sotva se jen namydlím,
spustí nářky svý.
Ze sprchy rychle vybíhám,
mokrá, plná bublin,
o postýlku brzdím pád,
to zas bude modřin!
Když brečí jen jedno dítko,
je to ještě prima.
Střihnou-li si svižný duet,
lehce mě to ždímá.
Tělo své jsem domyla,
na desátý pokus.
Při čištění zubů,
mě znovu čeká poklus.
Když jsem jako z alabastru
a konečně čistá,
za dětmi se do postele
vyspat už jen chystám.
Odříhnutí po kojení,
klidně všechno poblinkej.
Uklidím to, nic to není,
můžeš, vždyť seš malinkej.
Do říše snů ubírám se
do delta vln padám.
Ty dva vřešťáčky vedle sebe
nade vše mám ráda!
(S.H.)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, pište slušně a konstruktivně. Děkuji.