Co jiného by nyní okupovalo mou mysl a tělo než přípravy na porod. Ve 34.týdnu pro mě nastává čas chystání věcí pro miminko. V první fázi bylo třeba udělat čistku ve skříních a udělat místo pro věci pro mimčo. Teď už se nám musí vejít do domácnosti věci pro dvě děti. Nějaký prostor už jsem vyšetřila, ale ještě vidím nějaké rezervy, naštěstí. Už jsme si s manželem začínali myslet, že se do bytu s tou hromadou krámů nevejdeme.
Fáze dvě - praní. Peru látkové plenky. Sadu třiceti plen "vše v jednom" a klasické "čtvercovky". Ty budu muset pak žehlit. Z domácích prací nejvíc nesnáším žehlení, ale plenky mi nevadí. Ty jsou hned a člověk nemusí tolik řešit dokonalost jako třeba u košil...
Ve třetí fázi to bude oblečení. To už musím poprosit manžela, aby vytáhl, protože já už se do uskladněných prostor nenasoukám. Vyprat, vyžehlit, zjistit co chybí (je rozdíl v tom co připravit, když rodíte v zimě nebo v létě) a dosehnat.
V poslední fázi vše uspořádat a uklidit prakticky.
Další na řadu přijde zabalení tašky do porodnice. Tu už včera dokonce zmínil i sám manžel, že bych měla mít připravenou. :-)
Kamkoliv jdu, tak na mě všichni soucitně (nebo lehce vyděšeně) hledí a hned se se mnou každý pouští do řeči. Kdy už to bude? Každou chvíli, co? To máte v tom vedru těžký! Ehm, až koncem srpna? To čekáte dvojčata?... Už z toho začínám být lehce otrávená. Napřed jsem byla pobavená, ale tohle je furt, takže už jen mechanicky odpovídám a snažím se z nechtěného rozhovoru co nejdříve vykroutit. Nechci své těhotenství a porod probírat s cizími lidmi na ulici (Blog je něco trochu jiného. Je to takový můj "deníček".). Ráda to proberu třeba s mamkou, kamarádkou, co má rodit o chlup dřív než já nebo prostě s jinou blízkou kamarádkou, takže jsme na stejné lodi a tak je sdílení naší situace upřímné a vzájemně nám to pomáhá. Nejhorší je, když mi cizí lidi hned chtějí sahat na břicho. Někdo se alespoň zeptá, ale jsou i tací, co se na vás vrhnout bez ptaní. Vraždila bych. To jako když jsem těhotná, je mé břicho najednou veřejný majetek?! Když se někdo zeptá, tak se mi libí v odpověď: " A můžu taky na to vaše?". Blbé je i to, že mě to vážně bolí. Na pupíku mám jizvu po operaci, když si mysleli, že jsem mimoděložně těhotná. Mám opravdu velké bříško a jizva a vše kolem pupíku je velmi bolestivě napjaté. Jak reagujete/reagovali jste na podobné výpady vy (nemusí se týkat jen těhotenského bříška)???
Čím se zabývám
Cítím potřebu se zase někam v životě posunout. Jak to nazvat? Spíš na emotivně-spirituální úrovni. Asi je to tím nadcházejícím porodem, ale snažím se pochopit různé věci ve svém životě a nasměrovat svou mysl trochu jiným směrem, uvolnit se. Každý si v životě prochází jakýmsi sebevývojem a seberozvojem. U každého je to jiné.
Samozřejmě se můj zájem nyní točí kolem těhotenství, porodu a dětí. Čtu články, knihy a koukám na filmy a videa na téma bezbolestných porodů. Většinou jsou psány propagátory domácích porodů. Já bych ráda rodila v porodnici, kde minule. Porody doma mě zajímají proto, abych se pro sebe pokusila přenést domácí atmosféru do porodnice v nemocnici. Myslím, že je možné, aby porod probíhal příjemněji, třeba až bezbolestně. Jsem sama zvědavá, kam mě práce na sobě zavede a jak další porod nakonec proběhne. Ano, stát se může všechno, to vím a beru to, ale udělám pro sebe a miminko maximum, aby byl pro nás porod hezkým zakončením těhotenství a příjemným setkáním.
http://www.intuitivnikresbavtehotenstvi.cz/
http://www.spektrumzdravi.cz/automaticka-kresba-je-prostredek-sebepoznani-i-napravy
Odkazů je samozřejmě více.
Na žádný kurz se nechystám a tak se tím bavím sama. Už v rámci psychiatrie na škole jsem se dotkla tématu arteterapie a podle toho, co mi život přináší, poznávám postupně různé možnosti. Je to zábava, která může člověku velice zpříjemnit život a dokonce i pomoci.
Intervaly mezi kontrolami u gynekologa se krátí. Nyní jsou po dvou týdnech. Otoky sílí (celotělově), křeče v dolních končetinách nyní držím pod kontrolou pomocí minerálů (obyčejný šumák magnézia, vápníku z lékárny), kompresních punčoch, lehkého cvičení a odpočinku s elevací končetin (no toho by mohlo být víc, uznávám). Pánevní bolesti beru jako součást přípravy těla k porodu. Pokouším se cvičit pánevní dno. Nepříjemný je občasný návrat nevolností (to jsem měla v devátém měsíci i v prvním těhotenství) a omdlévací stavy. Zajímavé jsou mé otoky nohou. Otěhotněla jsem brzy po plastice vazu kolene a je to znát. Výrazně mi otéká operovaná noha. Je v ní zhoršený lymfatický odtok a vlastně i žilní a to dohromady vede k obrazu jednostranného otoku, takže bylo chvíli podezření na trombózu, ale to jsme naštěstí hned vyloučili po zvážení faktů a základním vyšetřením dolních končetin.
Miminko už se uvelebilo hlavou dolů a vypadá to, že se mrňous pohodlně napolohoval už směrem k porodu. Hemzá se, ale už to nejsou ty veletoče (měla jsem občas pocit, že mám "vnitřnosti naruby"). Napřed jsem byla z toho trochu nervózní (přeci jen jsem plná různých strachů vzhledem k průběhu těhotenství a jeho nepříjemnostem), ale když bylo na kontrole vše v pořádku a já si uvědomila, jak mimčo roste a v jaké je poloze, uklidnila jsem se a stačí mi i menší pohyby...tedy ne, že by se občas dobře netrefil... :-)
Cestování ale nekončí. Docela náš život nyní připomíná kočovné období. Když jsem začala psát tento článek, vybalovala jsem doma po návštěvě u rodičů na Moravě, mezitím jsem znovu balila k druhým prarodičům a teď balíme a chystáme se všichni na chatu. Už si děláme s manželem legraci, že bych si měla přečíst něco o domácích porodech a dovybavit lékárničku.
Toliko nyní z mého života. :-)
Přeji všem krásné a pohodové léto!
Ahoj Bubbleblue, cestování v těhotenství není snadné. Já se zrovna vrátila s rodinou a moc se těším na léto doma. Břicho roste hodně, taky slyším hlášky o dvojčatech.
OdpovědětVymazatOd některých lidí mi dotyky břicha nevadí. Ale u cizích drzounů se bráním. To že mi břicho trčí do světa neznamená, že si každý může sáhnout.
Přeji ti pohodových posledních pár týdnů těhotenství. A těším se na další zprávy.